koptak150.jpg

Miloš Kopták (*6. 2. 1969, Žilina, Slovensko)

- slovenský malíř, grafik a ilustrátor

Narodil se v roce 1969 v Žilině. Vystudoval pedagogickou fakultu v Banské Bystrici, obor literatura a výtvarná výchova. V letech 1991-1997 studoval na Akademii umění a designu v Bratislavě, obor volná grafika a knižní ilustrace u prof. Dušana Kállaye. Studoval též École des Beaux Arts v St. Étienne a v Mulhouse a Cité des arts v Paříži.

Vedle těchto oborů se věnuje volné tvorbě (kresba, malba, prostorová tvorba, fotografie, land art). Vystavuje doma i v cizině. Vyučuje na umělecké škole.

Ocenění
1997    1. cena Gaz de France
Grand Prix Volksbank
1996    2. cena Gaz de France
1994    Grand Prix Vox humanita, Ostrava, Česká republika

Bibliografie

Peter Ševčovič. Z kuchyne starého Prešporka (Matica slovenská, 2000)
Peter Ševčovič. Adam a Šišibus (Matica slovenská, 2001)
Jan Podmanický. Kysucké povesti (Matica slovenská, 2002)
Jozef Pavlovič. Zábavné oriešky pre bystré hlavičky (Mladé letá, 2002)
Peter Ševčovič. Z kuchyne prešporských vodníkov (PT Alberta Mařenčina, 2003)
Brendan Kennelly. Tritisíc strieborných (Studňa, 2003)
Ján Rakytka,. Mladosť ako sen (Slovensky literárny klub v ČR, 2003)
Ivan Štúr. O láske a neláske (Ikar, 2004)
Ivan Štúr. O lásce a nelásce (Knižní klub, 2004)
Anton Marec. Spišské povesti (Matica slovenská, 2004)
Katarína Petkaničová. Hody s upírom (Ikar, 2004)
Jana Bodnárová. Moja prvá galéria (Vienala, 2005)
Ján Uličianský. Kocúr na kolieskových korčuliach (Perfekt, 2006)
Kama Sywor Kamanda. Africké rozprávky (Brio, 2006)
Pavol Dobšinský. Moje najmilšie rozprávky (Perfekt, 2006)
Kama Sywor Kamanda. Africké pohádky (Brio, 2006) /Zlatá stuha/

Autorovy stránky
https://www.koptak.sk/


africke_pohadky400.jpg

koptak450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Dokážeme jíst maso jedině proto, že nemyslíme na to, jak je to kruté a hříšné. Existuje mnoho zločinů, které jsou dílem člověka a jejichž zlo plyne z opuštění zvyků, obyčejů a tradic. Ale krutost mezi ně nepatří. Je to smrtelný hřích a nepřipouští žádné argumenty ani racionalizace. Jen jestliže nedovolíme svým srdcím, aby ztvrdla, vyvarují se krutosti a vždy budou jasně slyšitelná. Ale my dovolujeme, aby se v nás bezstarostně zahnízdila krutost – a ten, kdo se liší, se nám zdá divný... Jestliže umlčujeme své city i přesto, že pociťujeme lítost, jen proto, abychom dělali to, co druzí, a parazitovali na životě, urážíme všechno, co je v nás dobré. Rozhodl jsem se jít vegetariánskou cestou.
Rabíndranáth Thákur