vybiralova lenka

Lenka Vybíralová  (*6. 2. 1954, Jičín)

- výtvarnice, ilustrátorka, grafička

Narodila se v Jičíně. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér knižní kultury a písma, u prof. M. Hegera. Zabývá se ilustrováním dětských knih, časopisů a učebnic, vědeckou ilustrací a animovaným filmem. Spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, SPN, Egmont, Librex. Knižní klub, Mladá fronta a další. Pravidelně se zúčastňuje společných výstav v ČR i v zahraničí (např. Francie, Slovensko, Itálie ad.)

Ocenění
Zlatá stuha 1998
Čestné uznání nakladatalství Albatros 2002, oboje za ilustrace k encyklopedii Svět zvířat (1998- 2001)

Bibliografie
Lukešová, Milena. Kde dávají sloni dobrou noc (Albatros, 1984)
Doskočilová, Hana. Kuba a barvy (Albatros, 1988)
Balík, Jiří. Běhali dva zajíci (Albatros, 1993)
Český jazyk pro 2. ročník (SPN, 1997)
Kol. autorů. Svět zvířat (Albatros, 1998-2001)
Motlová, Milada. Česká říkadla, hádanky, písničky (Egmont, 1999)
Malované čtení (Librex, 2001)
Motlová, Milada. O kohoutkovi a slepičce (Egmont, 2001)
Havel, Jiří. Čemu jsme se smáli (Librex, 2002)
Hrnčíř, Svatopluk. Osada na konci světa (BBart, 2003)
Havel, Jiří. Ježek v kalhotách (Librex, 2006)
Motlová, Milada. Česká říkadla, písničky a pohádky  (Knižní klub, 2007)
Provazníková Věra: Když na hrušce buchty zrály (Knižní klub, 2009)
Všichni píšou o zvířátkách (Axióma, 2012)
Vybíralová Lenka: Šel dědeček na kopeček, (Albatros, 2013)
Hrnčíř Svatopluk: Nápady pana Semtamťuka (Mladá fronta, 2013)



vybiralova_450_2.jpg

vybiralova_450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Zkušenost mě přesvědčila, že zdrojem obdivu a úcty k největším spisovatelům bývá, a to i u lidí, kteří je čtou a píší o nich, jen slepě přijímaný vžitý názor; nevyslovují vlastní soud a nerozpoznali jejich přednosti sami. Víš přece, že nejen ve stoletích špatného a zkaženého úsudku, ale i v dobách zdravé literární střízlivosti většina čtenářů raději obdivuje nápadné a zjevné krásy než krásy jemné a skryté, spíše vzlet než věrohodnost, častěji vnějškovost než podstatu a obvykle spíše průměrnost než nadprůměrnost.
Giacomo Leopardi (1798 − 1837), Parini čili o slávě