Tereza Vostradovská
Tereza Vostradovská  (*25. 7. 1988, Praha)

ilustrátorka, grafička

Vzdělání:
2015
Pracovní stáž v Holandsku SUBMARINE
2009 - 2014
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze UMPRUM
Ateliér filmové a televizní grafiky, MgA.
2013
Pracovní stáž v nakladatelství EDITION LIDU
2011
Studijní stáž v Holandsku HKU
Hogeschool voor de Kunsten Utrecht / Ateliér ilustrace
2008 - 2009
Univerzita Pardubice, fakulta restaurování Litomyšl
Obor restaurování uměleckých děl na papíře a příbuzných materiálech
2003 - 2007
Střední umělecká škola Václava Hollara - HOLLARKA
Obor propagační výtvarnictví

Výstavy:
2016 - Výstava Divadla bratří Formanů, Kostelec nad Orlicí
2015 - DOX, projekt polička, Obludárium DOX
2014 - Kolektivní výstava Umprum, Veletržní palác, Praha
2014 - Festival Lustr, kolektiv autorů
2013 - Výstava Divadla bratří Formanů, Silkebork, Dánsko
- relizace objektu Maringotky, SILKEBORG
2013 - The Project Suitcase, interaktivní program cestovních kufrů,
- Anifilm, soutěž studentských filmů, snímek Duše, ANIFILM
2012 - Art books wanted - 1. cena za nejlepší ilustraci, kniha Duše
- EDITION LIDU
2011 - Autorská výstava studentských prací, Utrecht
2008 - Hollarka 2008, galerie U Zlatého kohouta
2007 - Skupinová výstava objektů na rozhledně Žalí

Knihy
Hravouka, 2016

vostradovska 1

vostradovska 2

vostradovska 3


Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka