vachova-sarka

Šárka Váchová
(*1947)

Výtvarnice a režisérka

absolvovala obor loutkářská scénografie na DAMU, kde posléze vyučovala. Přes čtyřicet let spolupracuje s loutkovými divadly, filmaři a televizí. Její animovaný snímek Paní Bída (1983) získal 1. cenu na festivalech v Chicagu a ve Zlíně. Výtvarně se mj. podílela na seriálu My všichni školou povinní a na kostýmech k filmům Indiáni z Větrova, Rozpuštěný a vypuštěný nebo Jak chutná láska. Loutková rodina řezbáře Tomše z jejího dvacetidílného večerníčku Chaloupka na vršku (2006–2013, knižně ve dvou svazcích, 2009 a 2013) je několikátým rokem k vidění i na výstavě, jež putuje republikou.

Knihy:
Chaloupka na vršku (2009 a 2013) s P. Cmíralem
Vánoční koledy (2010)
Pavel Cmíral: Pohádky z vánočního stromku (2004).
Tajemství srdce (2016)

vachova sarka loutky

Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka