vana150.jpg

Josef Váňa (*15. 5. 1931 -  †27. 1. 1987, Praha)

kreslíř, animátor, režisér

Po ukončení studií na Vyšší škole textilní tvorby v Brně pracoval již od roku 1957 ve Studiu kresleného filmu v Praze. Je autor námětu a scénáře animovaným filmům: Poslední výstřel, V pravé poledne, O podvedené kočičce, Pozor automobil (také výtvarník). S francouzským výtvarníkem Rolandem Toporen a s naším Josefem Kábrtem vytvořil celovečerní animovaný film Divoká planeta. Je také výtvarník televizních filmů a seriálů: Loretánská pohádka, Pohádka o Turkovi, O francouzském majorovi, Drak neborák, Vlaštovička a jeho nyní nejznámější Byla jednou koťata. Koťata za souhlasu dědičky dále dle jeho předloh rozkresluje Marcela Walterová.

Bibliografie:

Byla jednou koťata, (sešit)1978
Kočičí malování, 1986
Byla jednou koťata, 1999
Mezi námi koťaty, 2000
Pojď s koťaty na výlet, 2005
Pojď s koťaty do školy, 2007
Pojď s koťaty do pohádky, 2008
Doma s koťaty, 2008

vana450_2.jpg

vana450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii