urban_petr_150.jpg Petr Urban (*14. 4. 1953, Rychnov nad Kněžnou)

ilustrátor, grafik

Vystudoval Vysokou školu knižního umění a grafiky se zaměřenín na knižní úpravu a ilustraci v Lipsku (akad. malíř).
Pracoval v redakcích různých nakladatelství, ale nejdéle v Albatrosu (cca 20 let).
Věnuje se rovněž propagační grafice, podílel se na loutkovém filmu Robinson Crusoe spolu s A. Bornem.

Bibliografie:

Morozov Sergej Alexandrovič: Život Johanna Sebastiana Bacha, 1979
Kovářík Vladimír: Slavní a zapomenutí, 1983
Velinský Jaroslav: Tmavá Studnice, 1984
Lukášová Růžena: Bylo jim devatenáct, 1985
Jakovlevič Ejdelman Natan: Smrt tyrana, 1986
Hilarová Dagmar: Každý něco umí, 1986
Wjela Jurij: Budyšínský písař, 1986
Machiavelli Niccoló: Úvahy o vládnutí a vojenství, 1987
Vyhlídal Zdeněk: Pandur Trenk, 1987
Landa Vladimír: Nebezpečné dobrodružství, 1987
Gegešidze Guram: Hlas volajícího v poušti, 1987
Wells Herbert George: Válka světů, 1988
Gulia Georgij Dmitrijevič: Hannibal, syn Hamilkarův, 1988
Arianos Flavios: Tažení Alexandra Velikého, 1989
Repin Leonid: Po stopách slavných mořeplavců, 1989
Vachala Břetislav: 77 zajímavostí Egypta, 1989
O´Dell Scott: Jasné ráno, 1990
Doyle Arthur Conan: Ztracený svět, 1992
Narcejac Thomas. Arsen Lupin přísahá,  1992
Zelený Mnislav: Indiánská encyklopedie, 1994
Augusta Pavel: Slavné výroky, 1996
Nesbitová Edith: Pět dětí a skřítek, 1999
Jirásek Alois: Filozofská historie, 1999
Vondruška Vlastimil: Slavné bitvy českých panovníků, 2003
Drijverová Martina: České dějiny očima psa, 2004
Kubešová Eva: Knížka první záchrany, 2005
Hvězdou párty snadno a rychle, 2005
Drijverová Martina: České dějiny očima psa, II, 2004
Kadlec František: Praha lucemburská v obrazech, 2006
Martínek Miroslav: Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006


urban_petr_450_2.jpg

urban_petr_450_1.jpg


Inspirující myšlenky...

Ve vzdělaných domácnostech rodiče dohlížejí na sledování televize a omezují ho; starají se o to, aby jejich potomstvo uspokojovalo potřeby své fantazie nejprve z knih. Teprve poté, co čtení přestane být námahou a stane se výlučně potěšením, lze povolit obrazovku. Pokud to člověk nedodrží, zůstane čtení po celý život něčím obtížným. Kdo takto vyroste, později už čte jedině to, co nezbytně musí, a to ještě nerad.
Dieter Schwanitz (1940-2004) / Vzdělanost jako živý dialog s minulostí