toman150.jpg

Karel Toman (*27. 2. 1931, Studená - †2. 10. 2000, Praha)

Malíř, grafik, ilustrátor

Vystudoval AVU u prof. Vladimíra Sychry a prof. Vladimíra Pukla.

Bibliografie: (neúplná)

Gárdonyi Géza: Egerské hvězdy, 1959
Grimmelshausen, Hans Jakob Christoffel von: Simplicius Simplicissimus, 1959
Tolstoj A. K.: Petr první, 1961
Flos František: Lovci orchidejí 1-3, 1970
Šajner Donát: Zpívající digger, 1973
Čečetka František: Stopy statečných, 1974
Kaplický Václav: Táborská republika 1. – 3., 1974
Fiala Bohumír: Kníže čeká na zbraně, 1975
Jirásek Alois: Vojenské povídky, 1975
Sbojčakov Maxim: Útok na říšský sněm, 1976
Lugs Jaroslav: Střelci a čarostřelci, 1977
Šimon Kamil: Osudné setkání, 1978
Sienkiewicz Henrik: Pouští a pralesem, 1980
Souček Ludvík: Blázni z Hepteridy, 1980
Centkiewicz Alina a Czeslaw: Tumbo z mysu Dovré naděje, 1981
Centkiewicz Alina: Tumbo znovu v nesnázích, 1982
Semjonov Arsenij Vasiljevič: Za sobolem na kraj světa, 1983
Kutík Josef: Bílá vydra v záloze, 1983
Thiele Colin: Plavba na tuňáku, 1984
Stevenson Robert Louis: Poklad na ostrově, 1985
Liljensøe, Jørgen: Lov na medvěda, 1985
Kutík Josef: Bílá vydra na vlčí stezce, 1985
Cevegmid, Dondogín: Ryzák Vítr, 1986
Mareš Zdeněk: Už tamboři bubnují, 1987
Vrbová Alena: Když kohout dozpíval, 1987
Kutík Josef: Bílá vydra, 1987
Kutík Josef: Bílá vydra u Bobří hráze, 1988
Kutík Josef: Bílá vydra na hranici lesů, 1989
Rakušan Ctirad: Myslivecký slovník naučný, 1992
Lamb Charles: Příběhy ze Shakespeara, 1993
Bígl Zdeněk: České země za posledních Přemyslovců, 1993
Uhlíř Dušan: Bitva tří císařů, 1995
Hulpach Vladimír: Příběhy ze Shakespeara II, 1997

toman450.jpg

TOMAN450_2.jpg


Inspirující myšlenky...

Dřívější zpupné přednosti, jimiž se lidské zvíře povyšovalo nad ostatní zvířata, už padají. Víme, že lidská bytost není jediná, která myslí, mluví nebo pracuje. Každý živočišný druh má svoje zvláštnosti, jimiž vyniká, a jiné mu chybí. Ale domnělé přednosti lidí jsou spíš náhražkami nějakých nedostatků. Zbývá zhodnotit, jestli vysoká rozumovost člověka není víc na škodu než k užitku. Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství. Než vysoce mravní a mrvní člověk začal zavádět řád, život se udržoval dokonale jistě a svobodně, když si každý dělal, co chtěl v tom chaosu anarchie.
Misantrop: Vegan - člověk, nebo zvíře?