stehklik-150.jpg



Ladislav Stehlík (*26. 6. 1908, Bělčice - †11. 9. 1987, Praha)

básník, spisovatel, kreslíř

Vystudoval učitelský ústav v Příbrami (1928) a působil jako učitel, do roku 1930 na rodném Blatensku, v letech 1930 – 1945 v Myslívě na Klatovsku, v letech 1945 – 1968 v Praze na Smíchově.
Již za svého studia v Příbrami začal publikovat, hlavně verše, ale také literární a výtvarné kritiky a drobné cestopisné črty nejdříve v regionálním tisku (kulturní časopis podbrdských autorů Druza v letech 1932 a 1933 také redigoval). Od roku 1933 přispíval do celostátních novin a časopisů, hlavně do Lidových novin.
Jeho básnická a prozaická tvorba je inspirována především láskou k jeho rodnému kraji – jižním Čechám a také jeho vztahem k výtvarnému umění.

Stehlíkovou nejznámější knihou se stal básnický průvodce po jižních Čechách – Země zamyšlená. Poprvé vyšla v roce 1947, rozrostla se do tří svazků a dočkala se pěti vydání. Televizní verze z let 1974 – 1976 byla bohužel záměrně zničena.
K Stehlíkovým zálibám patřila od dětství kresba, která se mu později stala nedocenitelnou při cestách po jižních Čechách. Jejich život a proměny mapoval po celou polovinu století. Od roku 1957 vlastními kresbami doprovázel také svoje knížky a přibližně od té doby kresby vystavoval, hlavně ve vlastivědných muzeích.
V Bělčicích vznikl Památník Ladislava Stehlíka v jeho rodném domě a na místním hřbitově je básník pochován. V Myslívě byla v roce 2006 otevřena Stehlíkova cyklotrasa.
Ladislav Stehlík psal také knížky pro děti, hlavně verše k obrázkům svých oblíbených malířů Mikoláše Alše a Josefa Lady. V šedesátých letech redigoval také čítanky pro základní školy.

Bibliografie: (jen první vydání)

Pro děti:

Alšova Vlast, 1953, verše k Alšovým lunetám pro Národní divadlo, vyňaté z básnické sbírky Marina Alšová
Od jara do zimy, 1953, říkadla k obrázkům M. Alše
Stehlík Ladislav – Hanák Mirko: Na rybníce, 1954, leporelo
Stehlík Ladislav – Moravec A.: Naše řeka, 1955, leporelo
Lada Josef – Stehlík Ladislav: Dětské hry, 1956
Stehlík Ladislav-Ladová Alena: Malý přírodopis, 1956, verše k obrázkům
Dědečku, povídej, 1973, vyprávění vnoučatům o vlastním dětství
Stehlík Ladislav-Lada Josef: Zvířata a zvířátka, 1976, verše pod obrázky
Stehlík Ladislav-Lada Josef: Ladovy veselé učebnice: Savci, 1977
Stehlík Ladislav-Lada Josef: Ladovy veselé učebnice: Ptáci, 1979
Stehlík Ladislav-Lada Josef: Ladovy veselé učebnice: Brouci a hmyz, 1982

Básnické sbírky:
Barevné dálky, 1930
Watteau, 1931 /Věnováno franc. malíři doby rokoka/
Kvetoucí trnka, 1936 /Verše doporučil F.X. Šalda nakladatelství Fr. Borový/
Zpěv k zemi, 1936
Kořeny, 1938 /Autorem obálky byl Josef Čapek, byla to jeho poslední práce pro knihu/
České jaro, 1940
Madoně, 1943 /Inspirováno jihočeskými gotickými madonami/
Pelyněk, 1949 /část nákladu byla zabavena/
Marina Alšová, 1952
Voněly vodou večery, 1956
Višňovou kůrou jaro voní, 1961
Dávno již dozněly cepy, 1963
Dub královny Johanky, 1969
Vratečín, 1973
Ticho v oranicích, 1979
Světla v oknech, 1982

Próza:
Země zamyšlená, 1947 /rozšířené 1957, třídilné 1970/
Slunce v olivách, 1972 /cestopisné črty ze Středomoří/
Šlépěje času, 1977 /vzpomínky na Bělčice/
Ráj to napohled, 1983 /o krajině a osobnostech východních Čech/
U krbu, 1987 /vzpomínky na přátele/
Můj Myslív, 1998

Literatura:
Jirásek Bohumil: Ladislav Stehlík, 1985
Koldová M.-Straková L.: Ladislav Stehlík, personální bibliografie, 1984

ttp://sumavskecyklotrasy.euweb.cz/fotogalerie37/myslivskola.html



Ověřeno dr. Blankou Stehlíkovou

stehlik450_1.jpg

stehlik_450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích? Problém je totiž v tom, že kdo myslí jen na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne... Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich (1905 – 1980)