sklenar150.jpg

Zdeněk Sklenář (*15. 4. 1910, Leština u Zábřebu na Moravě - †19. 4. 1986, Praha)

malíř, grafik, ilustrátor

Vystudoval VŠUP u prof. Zdeňka Kratochvíla, člen SVU Mánes, Hollaru.
Na VŠUP také pak pracoval – po válce pět let jako asistent Františka Muziky, od roku 1969 do roku 1977 vedl ateliér ilustrace a užité grafiky, zároveň byl vedoucí katedry malby, grafiky kresleného a loutkového filmu.
Jeho ilustrace k Starým řeckým bájím a pověstem Eduarda Petišky znají snad všechny děti ve Francii, neboť knížka v této podobě tam byla léta povinnou četbou.

Ocenění:

1959 zlatá a stříbrná medaile v Lipsku
1964 zlatá medaile IBA Lipsko
1968 Nejkrásnější kniha ČSR
1971 zlatá medaile Florencie
1973 zasloužilý umělec

Bibliografie /neúplná/:

Erben Karel Jaromír: Kytice z pověstí národních, 1942
Baudelaire Charles: Malé básně v próze, 1945
Mácha Karel Hynek: Máj, 1956
Wu Čcheng-en: Opičí král, 1961
Novotná Zdenka: Milostné povídky staré Číny, 1961
Guo Moruo: Návrat starého mistra, 1961
Štovíčková Dana a Milada: Čínské lidové pohádky, 1962
Nodier Charles: Čtyři talismany, 1963
Petiška Eduard: Staré řecké báje a pověsti, 1964
Věčná slova země zelených hor, 1967
Mathesius Bohumil. Zpěvy staré Číny, 1967
Hrubín František: Černá denice, 1968
Komenský Jan Amos: Živá tiskárna, 1968
Hora Josef: Máchovské variace, 1971
Mácha Karel Hynek: Mrtvé labutě zpěv, 1986
Závada Vilém: Ve skořápce země, 1987
Valouch František: Honorář za hříchy, 1990

https://www.galerieart.cz/sklenar_zivotopis.htm

sklenar_450_1.jpg

sklenar_450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem. Přístup k moci by měl být proto zakázán těm, kteří jí milují, nejen proto že taková láska je duševní porucha, ale protože moudří lidé mluví jen když mají co říci. Ti lidé, kteří se narodili jako muži, ale žili špatně a neprospěšně, se ve svém převtělení vrátí na zem jako ženy.
Platón (427 – 347)