Image

František Skála ml.
 (*7. 2.1956, Praha)

- český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník …

Otec František Skála, malíř a ilustrátor (člen skupiny Polylegran a Radar). Matka Alena Skálová, choreografka, zakladatelka souboru Chorea Bohemika. "Otec, milovník lidového umění a starožitností, mě vedl k lásce k řemeslu a probudil ve mně zájem o historické slohy. Celou devítiletku jsme se spolužákem P.P. vedli "kulturně osvětovou-podvratnou" činnost a hráli si u nás na písku. Byly to pracné a odborně věrohodné hry, končící zpravidla destrukcí (prazáklad B.K.S.)."

Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1971–1975), pak televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1976–1982).
Stal se nejen fascinujícím výtvarníkem, nýbrž i autorem jedné z vůbec nejpozoruhodnějších českých komiksových knih Velké putování Vlase a Brady (poprvé vyšlo v září 1989).
Známý však je taktéž jako zakládající člen umělecké skupiny Tvrdohlaví (od 1985), příležitostný herec (např. divadlo Sklep), člen tajné skupiny B. K. S. (Bude Konec Světa), komtur Řádu zelené berušky, člen několika hudebních těles (Malý Taneční Orchestr Universal Praha, Finský Barock, Tros Sketos), hudebník, svébytný zpěvák a tanečník a v neposlední řadě pozoruhodný ilustrátor zajímavých literárních děl.
Nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého (1991).

K sochařské tvorbě používá nalezených předmětů i přírodnin. „Do roku 63 jsem vyrůstal v Karlíně. Nejstarší vzpomínka: objíždím na tříkolce park kostela Cyrila a Metoděje a nacházím předměty.“ Ze šmelcu dává dohromady mj. roztodivné kytary, z mořských řas kelp vymodeloval sérii hlav, vytvořil interiér pražského Paláce Akropolis, knižně vydal své ručně ilustrované deníky z cest.

Akcentuje ekologickou zodpovědnost a proto se dobrovolně vzdává civilizačních výdobytků – nemá mobil, auto, televizi ani nepracuje s počítači.

Výběr z ilustrovaných knih:
Sandburg, Carl. Pohádky z bramborových řádků (Albatros, 1988)
Skála, František. Velké putování Vlase a Brady (Albatros, 1989)
Lindgren, Astrid. Bratři Lví srdce (Albatros, 1992)
Šiktanc, Karel. Královské pohádky (Albatros, 1994) /Zlatá stuha/
Šiktanc, Karel. O dobré a o zlé moci (Albatros, 2000) /Zlatá stuha/

Ende, Michael. Děvčátko Momo a ukradený čas (Albatros, 2005)
Skála, František. Jak Cílek Lídu našel (Meander, 2006)
Norton, Mary. Pidilidi (Albatros, 2006)

Skála. František  Skutečný příběh Cílka a Lídy (Arbor Vitae, 2007)

Gaarder Jostein  Žabí zámek (Euromedia Group-Knižní klub, 2008) /Zlatá stuha/

Více informací také na:
Tvrdohlaví – František Skála -životopis
Porodní asistent – rozhovor
Věci mají duši – rozhovor
Romantik a démon – rozhovor
Jsem démon – rozhovor
Skála v Rudolfinu – fotky z poslední výstavy


skala600

o dobre a zle moci skala 1

 

 skala ml pohadky z bramborovych radku

zabi zamek skala 3

 

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky