sigmundova_150.jpg

Jana Sigmundová (*12. 2. 1940, Praha - †asi 2011, Praha)

malířka, grafička, ilustrátorka

Vystudovala VŠUP u prof. Františka Muziky.
"Dílo Jany Sigmundové je prostoupeno líbeznou, něžnou a citově vroucnou ženskostí, upřímností autorčiny subjektivní výtvarné výpovědi a perfektní technickou dokonalostí." (PhDr. Jana Trnková)

Ocenění:

1973 Premio grafico Fiera di Bologna
1974, 1975, 1975 Čestné uznání MK ČSSR
1979 stříbrná medaile Mezinárodní knižní veletrh Delhi

Bibliografie:

Pohribný Antonín: Malý labyrint výtvarného umění, 1968
Al-Kostan: Čarovný prsten, 1968
Platonov Andrej: O zle carevně, 1969
Hořejš Petr: Vaňásek a Jevíčko, dobyvatelé kosmu, 1970
Hanzlík Josef: Princ v Zeleném království, 1971
Cronin Archibald Joseph: Tři lásky, 1972
Krügerová Maria: Hodina nachové růže, 1972 Premio grafico di Bologna
Hejná Olga: Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře, 1973
Lukešová Milena: Knížka pro Lucinku, 1973
Toufar Ivan: Matějská pouť, 1973
Hodačová Helena: Výlet s Hanou, 1974
Ugolini Luigi: K novému světu, 1975
Bartová L. Agnija: Svět s modrýma očima, 1975
Fischer Václav: Samá vody, 1977
Lukešová Milena: Zimní knížka pro Lucinku, 1978
Frýbová Vladimíra: Voňavá jablíčka, 1979
Buczkówna, Mieczysława: Nejvyšší hora, 1980
Badoučková Jitka: Jak mluvit s květinami, 1980
Středa Ludvík: Bernardýn na provázku, 1981
Sládek Josef Václav: Z křišťálové studánky, 1982
Pelcová Ludmila: Tajuplná hrací skřínka, 1984
Kam chodím nejraději, 1986
Fischer Václav: Zlatý klíček od pusy, 1988
Voňavá jablíčka, 1990
Lukešová Milena: Jak si uděláme zeměkouli, 1992 /Zlatá stuha/
Fischer Václav: Hravá abeceda, 1993

sigmundova450 1

sigmundova450 2

sigmundova o zle carevne 1

Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští