richter_marina Marina Richter (*21. 6. 1962, Moskva)

Ilustrátorka, grafička, malířka

Vystudovala Francouzské lyceum a Střední umělecko-průmyslovou školu v Moskvě, obor miniatura a ikona. Od roku 1983 žije a pracuje v Praze. V roce 1990 absolvovala VŠUP, obor ilustrace a grafika. Autorka je zastoupena v soukromých sbírkách v České republice, Německu, Francii, Itálii, USA, Belgii, Švýcarsku, Japonsku a Rusku.

Bibliografie:

Ruské pohádky, 1983
Žil, byl Něstěrka, 1985
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ, 1989
W. Shakespeare: Král Lear, 1990
M. Zinnerová: Princezna Rozmarýnka, 1995 (Princezna z třešňového království, 2001
J. Ptáčková: Raduji se ze života, ale většinou ne, 1995
W. Shakespeare: Sonety, 1997
J. Koutecký: Vodníček Buližníček, 1997
Svět tiché krásy, 1998
R. Bach: Nikdo není daleko, 1999
E. Hudečková: Sedmihlásek, 2002
J. Koutecký: Vodníček Buližníček, 2005
A. Lindgren: Jižní louka, 2012
E. T. A. Hoffmann: Louskáček a Myší král, 2013

marina_richter_2

marina_richter_1

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut