paderlik malir

Arnošt Paderlík (1.12. 1919 Nučice – 1.6. 1999 Praha)

malíř, sochař, grafik, pedagog

Studoval v letech 1937–1943 uměleckoprůmyslovou školu u Františka Kysely. Záhy vstoupil do skupiny Sedm v říjnu, v roce 1943 do SVU Mánes a o dva roky později do SČUG Hollar. Od roku 1963 vyučoval na Akademii výtvarných umění v Praze.

Ocenění:
1955 – Státní cena Klementa Gottwalda
1972 – zasloužilý umělec
1979 – vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
1981 – národní umělec

V letech 1940-1945 ilustroval verše Kamila Bednáře, Josefa Hiršala, Františka Hrubína, Oldřicha Mikuláška, Jana Skály...
Za kresby k románu Maxima Gorkého Matka obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda (1952).
Čestná uznání v soutěži o nejkrásnější knihu roku získal za doprovod románu Sbohem armádo Ernesta Hemingwaye (1965), Homérovu Odysseiu (1968) a výbor poezie Jiřího Ortena Tisíc nahých trápení (1985).
Za ilustrace k Šalamounově Písni písní byl oceněn zlatou medailí na knižním veletrhu v Lipsku a stříbrnou medailí v Sao Paulu (obě 1965).


paderlik akt

paderlik ilustrace knihy

paderlik navsteva v atelieru

paderlik tragedie



Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971