malak jaroslav ilustrator

Jaroslav Malák  (*21. 11. 1928, Říčany - †17.8. 2012, Praha)

malíř, ilustrátor, karikaturista

Ilustrátor mnoha populárních knih pro děti. Známý je především z časopisů Mateřídouška, Sluníčko, Mladý svět, Dikobraz, Ahoj na sobotu.

Bibliografie ilustrovaných knih.

Achille Gregor: Nepříjemné maličkosti, 1955
Svěrák Zdeněk: Proč je zebra pruhovaná? 1964
Paša Míla: Proč se stavěly hrady? 1966
Slabý Zdeněk: Proč jsou v lese modřiny? 1967
Bermanová Eva: Proč fouká vítr? 1967
Nosov Nikolaj: Neználek na Měsíci, 1968
Crompton Richmal: Jirka postrach rodiny, 1969
Landau Lev Davidovič: Co je teorie relativity, 1971
Horelová Eliška: Stěhovaví ptáci, 1974
Doskočilová Hana: Ukradený orloj, 1976
Hilarová Dagmar: Co máme doma, 1976
Kdo postavil dům, 1976
Kaufman Joe: Proč a jak, 1981
Nohejl Bohumil: Objevení planety Michovice, 1983
Český jazyk pro 6. ročník ZŠ pro neslyšící a ZŠ pro žáky se zbytky sluchu, 1983
Český jazyk pro 7. ročník ZŠ pro neslyšící a ZŠ pro žáky se zbytky sluchu, 1984
Bulyčev Kir: Alenka z planety Země, 1985
Ptáčník Karel: Naše parta, 1986
Stoklasa Karel: Ideální manžel aneb Co má vědět každý mladý muž před vstupem do manželství, 1986
Chvojka Petr: Polda a Olda na cestách, 1987
Bulyčev Kir: Alenčiny narozeniny, 1987
Bulyčev Kir: Milión Alenčiných dobrodružství, 1989
Doskočilová Hana: Eliška a táta Král, 1989
Poul Jan: Základy řeči pro druhý ročník základních škol pro neslyšící a základních škol pro žáky se zbytky sluchu. 1990
Pacovský Jaroslav: Tři prasátka, 1991
Klok a Kloček, 1991
Grygar Jiří: Země ve vesmíru, 1992
Matějka Tonda: Liška je nejlepší pes, 1999
Steklač Vojtěch: Případ strašidelného mnicha, 2001
Eldorádo kreslených příběhů, 2001
Dobrodružství Poldy a Oldy, 2007


malak1

malak2


Inspirující myšlenky...

Všímal jsem si koše na odpadky u dveří jejího bytu, a tak jsem zjistil, že pravidelně čte obrázkové magazíny, cestovní prospekty a horoskopy; že kouří exkluzívní cigarety Picayunes; že se živí hlavně tvarohem a dohněda upraženými krajíčky okoralého chleba; že jí vlasy tak zestrakatěly trochu jejím přičiněním. Z téhož pramene jsem poznal, že dostává žoky psaníček od vojáků na různých frontách. Vždycky byla roztrhána jakoby na záložky do knih. Někdy jsem si z toho koše jednu vytáhl. Nejčastěji se v nich vyskytovala slova jako nezapomeň a stejská se mi po tobě a prší a piš, prosím tě a sakra a vem to ďas, a také opuštěnost a láska.
Truman Capote, Snídaně u Tiffanyho