lazanasky150.jpg

Vlastimil Lažanský (*22. 11. 1903, Senkov - †2. 3. 1977)

malíř, ilustrátor
Patřil mezi první ve výtvarné redakci SNDK, říkával, že není ze šlechtického rodu Lažanských, ale všichni mu přezdívali „hrabě“.  Graficky upravil stovky knížek pro děti.

Bibliografie: (jen ilustrace)

Tejčka Jaroslav: Příběhy štiky, 1947
Hipman Vladimír: Objevitelé hlubin, 1955
Lhotský Bohumil: Skleněné domovy, 1955
Kouzelný kámen, 1956
Capuana Luigi: Byl jednou jeden, 1959
Žabiňski Jan: Proč má slon chobot a ptáci peří, 1960
Sekora Ondřej: Ptáci krasavci, 1961
Říha Václav: Zlatý chléb a jiné pohádky, 1962
Šubrt Josef: Moře známé i neznáme, 1962
Vaněček Arnošt: Příběhy opice Jenovéfy, 1963
Erben Karel Jaromír: Zlatovláska, 1966

lazansky450.jpg

lazansky450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Zbraně neposkytnou bezpečí, vlády nebudou schopny pomoci, věda nenajde odpovědi. Ta bouře bude zuřit, až všechny květy kultury budou zašlapány a všechno lidské bude v obrovském chaosu srovnáno se zemí. Takové vidění jsem měl, když jméno Napoleon nebylo ještě známé; a takové vidění mám nyní a každou hodinu je zřetelnější. Můžete říci, že se mýlím? Věk temna, který má přijít, zakryje černým příkrovem celý svět; nebude úniku, nezbudou žádná útočiště, až na ta, která jsou tak skrytá, že je nelze najít, nebo tak skromná, že nestojí za povšimnutí. A Šangri-La smí doufat, že na ně budou platit oba tyto předpoklady.
J. Hilton, Ztracený obzor