kupcik vladimir

Lubomír Kupčík (* 23. ledna 1957, Praha)

malíř, grafik a ilustrátor.

Je vyučený umělecký malíř interiérů. Podílel se na mnoha restaurátorských projektech (například Národní divadlo v Praze, Kostel svaté Ludmily na pražském Náměstí Míru, Španělský sál Pražského hradu a další).
Jeho zájem o etnografii, zoologii a paleontologii ho vedly k tomu, že navázal spolupráci s časopisy Skaut, Junák a od roku 1991 též s časopisem Woodcraft. Jeho první knižní ilustrace vznikly ve spolupráci s časopisem Pevnost a s nakladatelstvím Triton. Ilustroval celou řadu knih převážně se sci-fi, fantasy a dobrodružnou tematikou.

Ilustrované knihy:
Juraj Červenák: Chřestýš Callahan (2013).
Tomáš Jotov: Hrdinové Fantasy (2004), čtyři díly, pravidla stolní hry na hrdiny.
Jack London: Bílý tesák (2008).
Petra Neomillnerová: Amélie a tma (2012).
Petra Neomillnerová: Amélie a barevný svět (2013).
Petra Neomillnerová: Magický zvěrokruh (2010).
Mirko Pašek: Fakír z Benáres a jiné povídky (2012).
Jindřich Rohlík: Země bez zákona (2014).
Vladimír Socha: Úžasný svět dinosaurů (2. vydání; 2012).
Vladimír Socha: Po stopách dinosaurů (2011).
Svůj svět si musíme zasloužit (2009), speciál série Agent John Francis Kovář.
Miloš Zapletal: Rok malých dobrodružství, výzkumů, objevů, her, tvůrčích pokusů, zkoušek všestranné zdatnosti a podivuhodných setkání (2008).
Miroslav Žamboch: Drsný spasitel (2007).
Vladimír Socha: Neznámí dinosauři (2015)

kupcik pan zeme 2

kupcik 2

kupcik 1


Inspirující myšlenky...

Argumentační klam (též řečnický trik) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů. Podstatou klamu je najít velmi slabý až hloupý argument, který by mohla zastávat protistrana (ale zpravidla jej nezastává). Ten demonstrativně rozcupovat na cucky a budit při tom zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat. Např.: Zastánci potratů vám budou tvrdit, že jít na potrat je levnější, než kupovat výbavu pro dítě. To je ale zjevný nesmysl – do ceny potratu je totiž třeba započítat i nezbytnou hospitalizaci, nemluvě o tom, že na výbavu pro novorozence naše vláda nabízí zvláštní sociální příspěvky. Je tedy jasné, že neexistují žádné rozumné důvody, proč potraty povolovat.
František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů