kudlacek150.jpg

Jan Kudláček  (*3. 9. 1928, Dolní Dubňany)

Maliř, grafik, ilustrátor, též činný v animovaném filmu, nástěnné realizace
Vystudoval AVU u prof. Vlastimila Rady a prof. Vratislava Nechleby.

Ocenění:

1971 plaketa BIB
1971 IBA Lipsko
1972 Premio Grafico Bologna
1976 Grand Prix des Treize, Paříž
1976 Premio Europeo, Padova
1978 zapsán na čestnou listinu Ceny H. Ch. Andersena
1979 Stříbrný orel, Nice
Nejkrásnější kniha ČSSR 1968, 1971, 1974, 1976, 1977, 1978
1982 Cena MK ČSR

Bibliografie:

Jílková Eva: Boháč a noc, 1963
Claudius Eduard: Když se ryby pásly na nebi, 1967
Hejná Olga: Petruška, 1970
Preussler Otfried: Vodníček, 1971
Storm Thedor: Dešťová víla, 1973
Lukešová Milena: Oslíčkové, 1972
Aksakov Sergej Timofejevič: O krásce a netvorovi, 1973
Lukešová Milena: Holčička a déšť, 1973
Říha Bohumil: Nový Guliver, 1973
Maršíček Jan: Světlušky, 1974
Sládek Josef Václav: Planá růže, vonný květ, 1975
Lukešová Milena: Jakub a babí léto, 1975 (cizoj., česky 1976)
Lukešová Milena: Zlatohlávek, 1975
Čtvrtek Václav: Nezbedné pověsti, 1977
Lukešová Milena: Bílá zima, 1977 (cizoj., česky 1978)
Frantová práva a jiné kratochvíle, 1977
Lukešová Milena: Paví očko, 1977 (cizoj.)
Malířová Helena: Mariola, 1977
Němcová Božena: Princ Bajaja, 1977
Šmilovský Alois Vojtěch: Za ranních červánků, 1978
Lukešová Milena: Čáp, 1979
Říha Bohumil: Vodníček a světýlko, 1980 (cizoj.)
Brunsová Marianne: Devátý syn Víta Stošse, 1980
Lukešová Milena – Říha Bohumil: Velká obrázková knížka o zvířatech, 1981
Nechvátal František: V mámině náručí, 1981
Říha Bohumil: Jak vodníci udobřili sumce, 1981
Havlíček Jaroslav: Synáček, 1981
Říha Bohumil: Svatba v rybníce, 1982
Lukešová Milena: Buď zdráv, vzduchu, 1982
Weiss Jan: Přišel z hor, 1982
Těsnohlídek Rudolf: Surovost a něžnosti, 1982
Mahen Jiří: Divoké hnízdo, 1982
Nechvátal František: Zlatý proutek, 1983
Nechvátal František: Mateřština, 1983
Prévost Antoine Francois: Manon Lescautová, 1983
Pilka Jiří: Hudební kaleidoskop, 1983
Gebhartová Vladimíra: Čítanka pro 4. ročník, 1983
Baar Jindřich Šimon: Hrnčená bába a jiné povídky, 1983
Němcová Božena: Divá Bára a jiné povídky, 1983
Dyk Viktor: Krysař, 1983
John Jaromír: Moudré laskominy, 1983
Štroblová Jana: Tajemství polí, 1984
Nechvátal František: Nesmrtelný život, 1984
Herrmann Ignát: Ze soudní síně, 1984
Nechvátal František: Na vrcholu vln, 1985
Čapek Josef: Kulhavý poutník, 1985
Weiss Jan: Fantóm smíchu, 1986
Lukešová Milena: Josífek a ryby, 1986
Kožík František: Svátky krásné hvězdy, 1988
Říha Bohumil: Klouček Smítko, 1988
Langer František: Prodavač snů, 1988
Kopčilová Eva: Rybí penízky, 1989
Tyl Josef Kajetán: Rozina Ruthardova, 1989
Vykopal Zdeněk: Čítanka pro 2. ročník ZDŠ, 1991
Vykopal Zdeněk: Čítanka pro 3. ročník ZDŠ, 1991
Nepil František: Pohádková lampička, 1992
Zpěvník lidových písní, 1992
Hejná Olga: Pohádky pro skřítka Hajaju, 1995
Eben Petr: Svět malých, 1997
Rákosníková Jiřina: Hrajeme si u maminky, 2005
Rákosníková Jiřina: Ten vánoční čas, 2006
Gálová Irena: Žabka, žabetky, 2007
Rákosníková Jiřina: Studánko rubínko, 2009
Rákosníková Jiřina: Viju, viju věneček, 2011 

kudlacek450_1.jpg

kudlacek450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.