kaspar150.jpg

Adolf Kašpar (*27. 12. 1877, Bludov u Moravského Šumperka - †29. 6. 1934, Železná Ruda)

malíř, grafik, ilustrátor

Vystudoval Akademii u Maxmiliána Pirnera, usadil se v Praze na Malé straně, letní pobyty v Loštici připomíná tamní muzeum. Ve dvacátých letech snad nejvíce vydávaný ilustrátor.

Bibliografie:

Němcová Božena: Babička, 1903
Komenský Jan Amos: Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, 1908
T. G. Masarykovi v šedesátým narozeninám, 1910
Washington Irving: Pohádky z Alhambry, 1911
Neruda Jan: Romance štědrovečerní, 1916
Bartoš František: Kytice z lidového basnictva našim dětem, 1913
Čelakovský František Ladislav: Toman a lesní panna, 1917
Svobodová Růžena: Pokojný dům, 1917
Frumar Adolf: Slabikář, 1920
Jirásek Alois, Filosofská historie, 1920
Winter Zikmund: Mistr Kampanus, 1922
Rais Karel Václav: Zapadlí vlastenci, 1924
Rais Karel Václav: Západ, 1925
Jirásek Alois: F. L. Věk, 1925
Jirásek Alois: Temno, 1926
Němcová Božena: Pohorská vesnice, 1926
Jirásek Alois: Ballada z rokoka, 1926
Adolf Kašpar gratuluje Fr. Táborskému, 1926
Jirásek Alois: U nás, 1927
Březina Jan: Paměti obce Bludova, 1927
Rais Karel Václav:Kalibův zločin, 1927
Rais Karel Václav: Horské kořeny, 1927
Táborský František: Rusava, 1928
Jirásek Alois: Bratrstvo, 1929
Neruda Jan: Večerní šplechty, 1930
Rais Karel Václav: Skleník, 1930
Kalvoda Alois: Dvě hry, 1930
Rais Karel Václav: Pantáta Bezoušek, 1945
Pohádky, říkadla a hádanky z Bartošovy Kytice, 1957

kaspar450.jpg

Inspirující myšlenky...

Nebe Jednotou vytváří vodu. Právě v tom je skutečná síla Velké jednoty. Dosáhne-li člověk této Jednoty, bude živ, ztratí-li ji, zemře. Avšak ačkoli člověk žije v síle (jíž je vzduch, prana), sílu (vzduch) nevidí, právě tak jako ryby žijí ve vodě, vodu však nevidí. Člověk umírá, nemá-li k životu vzduch, právě tak jako ryby bez vody hynou. Proto zasvěcení učili lidi, aby se drželi nejzákladnějšího a sledovali jediné, oběh světla a zachovávání jeho centra.
Tajemství zlatého květu, čínská kniha života