kaspar150.jpg

Adolf Kašpar (*27. 12. 1877, Bludov u Moravského Šumperka - †29. 6. 1934, Železná Ruda)

malíř, grafik, ilustrátor

Vystudoval Akademii u Maxmiliána Pirnera, usadil se v Praze na Malé straně, letní pobyty v Loštici připomíná tamní muzeum. Ve dvacátých letech snad nejvíce vydávaný ilustrátor.

Bibliografie:

Němcová Božena: Babička, 1903
Komenský Jan Amos: Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, 1908
T. G. Masarykovi v šedesátým narozeninám, 1910
Washington Irving: Pohádky z Alhambry, 1911
Neruda Jan: Romance štědrovečerní, 1916
Bartoš František: Kytice z lidového basnictva našim dětem, 1913
Čelakovský František Ladislav: Toman a lesní panna, 1917
Svobodová Růžena: Pokojný dům, 1917
Frumar Adolf: Slabikář, 1920
Jirásek Alois, Filosofská historie, 1920
Winter Zikmund: Mistr Kampanus, 1922
Rais Karel Václav: Zapadlí vlastenci, 1924
Rais Karel Václav: Západ, 1925
Jirásek Alois: F. L. Věk, 1925
Jirásek Alois: Temno, 1926
Němcová Božena: Pohorská vesnice, 1926
Jirásek Alois: Ballada z rokoka, 1926
Adolf Kašpar gratuluje Fr. Táborskému, 1926
Jirásek Alois: U nás, 1927
Březina Jan: Paměti obce Bludova, 1927
Rais Karel Václav:Kalibův zločin, 1927
Rais Karel Václav: Horské kořeny, 1927
Táborský František: Rusava, 1928
Jirásek Alois: Bratrstvo, 1929
Neruda Jan: Večerní šplechty, 1930
Rais Karel Václav: Skleník, 1930
Kalvoda Alois: Dvě hry, 1930
Rais Karel Václav: Pantáta Bezoušek, 1945
Pohádky, říkadla a hádanky z Bartošovy Kytice, 1957

kaspar450.jpg

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův