Image

Dobroslav Foll (*15. 7. 1922, Svítkov u Pardubic -†28. 7. 1981, Praha)

grafik, malíř, ilustrátor, karikaturista, všestranný umělec: od hudby, kresby až po interiérové a exteriérové realizace i monumentální obrazy.

Vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Josefa Nováka. Od samého počátku SNDK vytvářel spolu s Ondřejem Sekorou výtvarný profil nakladatelství. Od roku 1955 svobodné povolání. V roce 1960 založil spolu s Františkem Skálou st., Zdeňkem Mlčochem a Zdeňkem Rotreklem skupinu Radar.  Od roku 1970 nesměl publikovat, věnoval se realizacím a malbě.

Bibliografie: /jen první vydání + graficky upravil více jak stovku titulů/

Průša Jaromír: Míša. Co ty rád: O samých dobrých věcech, 1951
Úlehla Ivan: Svět atomů, 1952
Novák J. V: Znáš ty stromy? 1952
Zolotovskij Konstantin: Podmořská armáda, 1953
Štruncová Olga: Pomíchané obrázky, 1953
Koval Václav: Petr, já a atomy, 1955
Jefremov Ivan A.: Sedm podivných případů, 1956
Semuškin Tichon: Žil jsem na Čukotce, 1956
Žitkov Boris: Děti, pojďte do světa, 1957
Hons Josef: Zelená nasedat! 1958
Elstner František Alexandr: Osobní auta, 1958
Růžička Jiří: Nej- nej- nej, 1959
Dom storakých služeb, 1960
Bojarová Olga-Kolbenová Alžběta: Od hlavy k patě, 1961
Korejs Milan: Ruky bozkávám, Dobrý deň, 1961
Početnice 4, 1962
Aritmetika 6, 1962
Hons Josef: Nikdo nejde sám, 1963
Jak se co řídí, 1966
Tafel Jaroslav: Prázdniny s Sherlockem Holmesem, 1966
Hons Josef: A štafeta běží dál, 1967
Heřman Zdeněk: Chyťte se nebe, 1968
Váňová V.  Hurník I.: Svět je samá pohádka, 1968
Čtvrtek Václav: Není klíč jako klíč, 1969
Válek Jiří: Zpívající psíci při měsíci, 1970
Co se čemu podobá, 1970
D´Ivoi Paul: Honba za rádiem, 1970
Ryan Patrick: Jak jsem vyhrál válku, 1993
Tučková Kateřina: Ohlédnutí za dílem Dobroslava Folla, 2008

FOLL ILUSTRACE VELRYBA

foll dobroslav ilustrace

foll ilustrace 4

foll ilustrace 3
 

Inspirující myšlenky...

Já knihy nepíšu, ale prožívám. Jsem v každém okamžiku se svým hrdinou a neustále se ptám, co by udělal on a co jeho okolí, a to se pak snažím skloubit do jednoho dějového celku. Ale pokud povaha lidí předem vymyšlenému ději neodpovídá, raději změním děj, protože nechci znásilňovat své hrdiny. Když jsem psal svou první detektivku, předem jsem si vymyslel, jak bude děj vypadat a kdo je vrahem. Jakmile jsem ale začal psát, postavy se začaly bouřit, a tak jsem to nechal na nich. Nakonec byl jako vrah odhalen někdo jiný, než jsem původně plánoval. A tohle řešení je mnohem lepší.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik