dvorakova lucie

Lucie Dvořáková
(*30. 5. 1959, Praha)

Ilustrátorka

Patří mezi naše nejlepší současné ilustrátory knih pro děti. Vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, v ateliéru filmové a televizní grafiky. Zabývá se ilustrováním knih a časopisů, animovaným filmem, výtvarným řešením televizních pořadů pro děti. Spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, Brio, Don Bosco, Meander, Portál, 65. pole aj, dále s časopisy Sluníčko, Mateřídouška a Betynka, a rovněž s Českou televizí.

ocenění:

Zlatá stuha 1995 za ilustrace ke knize Jiřího Žáčka: Počítání
oveček
Zlatá stuha 1996 za ilustrace ke knize Jiřího žáčka: Kdo nevěří, ať
tam běží
Výroční cena nakl. Albatros za ilustrace ke knize Eduarda Petišky:
Staré řecké báje a pověsti
CENA KOH-I-NOR HARDMUTH 2004 za nejlepší ilustraci dětské knihy
Cena Namibook Island 2013 za ilustrace ke knize Středověké pohádky

Ilustrace ke knihám: (výběr)
Jiří Žáček: Pohádky na dobrý večer
Nejkrásnější pohádky o obrech
Moje první knížka o přírodě
Helena Lehečková - Čertice Trucajda /Zlatá stuha/
Ljuba Štíplová: Co se stalo v neděli
Jiří Žáček: Počítání oveček /Zlatá stuha/
Jiří Žáček:Kdo nevěří ať tam běží
Jiří Žáček: Nesedejte ne ježka
Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověst
Pecháčková Ivana: Ruce pro pražské Jezulátko
Václav Čtvrtek: Kuňky z žabí tůňky
Petr Jareš: O Bruncvíkově soše
Kratochvíl Miloš: Františkova velká kniha pohádek
Ondřej S. Nečas: O princezně trochu zakleté
Naďa Kučerová: Kočka Sára a její přátelé
Kratochvíl Miloš: Fanfárie
Daniela Krolupperová: Bubáček
Ivonna Březinová: Natálčin Andulák
Michal Černík: Jak žijí oblázky
Ester Stará: Dušinka víla věcí
Petr Stančík: Jezevec Chrujda našel velkou lásečku
Jiří Kahoun: Ježibaba na koloběžce
Helena Lehečková: Žárlivý rytíř a tichá nevěsta
Jiří Kahoun: V Dlouhonosech zlobí čerti
Petr Stančík: Jezevec Chrujda dobývá vesmír

dvorakova stredoveke pohadky

dvorakova450

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn