bartovsky

Václav Bartovský  (*22. 8. 1903, Praha – †8. 8. 1961, Vůsí u Milevska)

český malíř a výtvarný publicista

Zpočátku autodidakt, později studoval pod vedením kreslíře Rudolfa Vejrycha a malíře Jaroslava Poše. V roce 1927 mu Krasomuná jednota uspořádala první samostatnou výstavu. Ve své tvorbě byl zpočátku ovlivněn kubismem, později imaginativní malbou a surrealismem v Domě umělců v Praze. Ve čtyřicátých letech pak maloval spíše interiéry, pražské ulice a kavárny.
Jeho obrazy byly v roce 1948 vystavovány na XXXI. výstavě v Topičově salónu. V roce 1948 se také stal členem Umělecké besedy. Dále byl i členem skupiny UB 12. V padesátých letech tvořil portréty (Adriana Šimotová, Jaromír John, Dagmar Sekorová aj.)
Další jeho samostatné výstavy proběhly po jeho smrti: 1962 Brno - Galerie Jaroslava Krále, 1963 Galerie československý spisovatel v Praze, 1964 Dům umění v Ostravě. Poslední samostatná výstava se konala v roce 1985 v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. Neprávem opomíjený, byl i přítelem Jana Vladislava.

bartovsky pocta kandinskemu
Bartovský Václav: Pocta Kandinskému, 1943

bartovsky krajina 1934
Bartovský Václav: Krajina, 1934

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův