bartovsky

Václav Bartovský  (*22. 8. 1903, Praha – †8. 8. 1961, Vůsí u Milevska)

český malíř a výtvarný publicista

Zpočátku autodidakt, později studoval pod vedením kreslíře Rudolfa Vejrycha a malíře Jaroslava Poše. V roce 1927 mu Krasomuná jednota uspořádala první samostatnou výstavu. Ve své tvorbě byl zpočátku ovlivněn kubismem, později imaginativní malbou a surrealismem v Domě umělců v Praze. Ve čtyřicátých letech pak maloval spíše interiéry, pražské ulice a kavárny.
Jeho obrazy byly v roce 1948 vystavovány na XXXI. výstavě v Topičově salónu. V roce 1948 se také stal členem Umělecké besedy. Dále byl i členem skupiny UB 12. V padesátých letech tvořil portréty (Adriana Šimotová, Jaromír John, Dagmar Sekorová aj.)
Další jeho samostatné výstavy proběhly po jeho smrti: 1962 Brno - Galerie Jaroslava Krále, 1963 Galerie československý spisovatel v Praze, 1964 Dům umění v Ostravě. Poslední samostatná výstava se konala v roce 1985 v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. Neprávem opomíjený, byl i přítelem Jana Vladislava.

bartovsky pocta kandinskemu
Bartovský Václav: Pocta Kandinskému, 1943

bartovsky krajina 1934
Bartovský Václav: Krajina, 1934

Inspirující myšlenky...

Jakmile vyvstane otázka času na čtení, znamená to, že není chuť. Neboť podíváme-li se na to blíž, čas číst nemá vůbec nikdo. Ani malí, ani mládež, ani velcí. Život je neustálou překážkou čtení. Čtení nesouvisí s organizováním společenského času, čtení je stejně jako láska způsobem bytí. Otázkou není zda mám či nemám čas číst (čas, který mi ostatně nikdo nedá), nýbrž zda si dopřeju nebo odepřu potěšení být čtenářem.
Daniel Pennac, Jako román