Zaujalo nás z kultury, vzdělávání, politiky

INKLUZE JE SKVĚLÁ, ALE JAK PRO KOHO. PRO SPOLEČNOST ALE SKVĚLÁ NENÍ

inkluze skola

Vezměme si například malého kluka, který je přesvědčen, že je velice inteligentní, tak jak ho to učí doma i ve škole, protože má právo být vždy pochválen i za to, co nedělá dobře nebo prostě na to nemá.
Představte si, že jednoho dne se před školou zúčastní nějaké diskuse s mnohem inteligentnějším žákem. V této diskusi prohraje a má pocit, že se zesměšnil a před ostatními se okamžitě snaží najít nějaké ospravedlnění.
Jakmile ale přijde ze školy domů, uvědomí si plně rozdíl a začne o sobě pochybovat. Čím větší rozdíl v debatě nastane, tím víc nenávisti v klukovi zůstane.

A to vše z jednoho důvodu. Nenaučil se vidět svět v jeho rozdílnosti a už vůbec nevnímá rozdilnost vlastní. Učili ho doma i v inkluzívní škole, že všichni jsme si rovni a všichni máme právo na úspěch. Nenaučil se k různorodosti světa přistupovat realisticky a sebekriticky.

Ne každý může být inženýr, ale hodně dětí může být dobrými řemeslníky a mít stejně naplněný život jako lidé s diplomem. Učíme děti aby byly stejné, učíme je o lidských právech, ale ne o povinnostech ve světě, který nemůže být pro všechny stejný, protože je nastavený pro ty nejlepší, pro ty nejsnaživější a nejpracovitější.

Kdo je líný nebo prostě na některé úkoly nemá a kdo jen čeká až pro něho společnost něco udělá může rychle padnout až na dno.

Při prvním skutečném střetu s realitou takoví lidé zkolabují. Občas jako děti, ale mnohem častěji jako dospělí.

P.S. Bavíme se dětech mentálně zaostalých, nikoliv o dětech tělesně postižených tak, aby mohly navštěvovat školní zařízení a zapojovat se do normální výuky.

skripec nejhorsi knihy roku

Anticenu Skřipec za nejhorší literární překlad roku dostali:
Martina Černá za překlady několika divadelních her argentinských dramatiků Rafaela Spregelburda a Eduarda Pavlovskyho a
Petr Polák za plagiát starších překladů klasických děl Charlotte Brontëové a Roberta E. Howarda.

Cenu Skřipec udělila Obec překladatelů v rámci veletrhu Svět knihy 2014. https://www.obecprekladatelu.cz

Český překlad Martiny Černé her Rafaela Spregelburda Nechutenství, Skromnost, Hloupost a Panika obsažený v cyklu Heptalogie Hieronyma Bosche, kde jsou zbylé tři hry přeloženy do slovenštiny (vydaly společně Drewo a srd, Občianske združenie Vlna a Transteatral, o. s., v Bratislavě a Praze v roce 2009),
je postižen překladatelčinou nepozorností k textu, zjevnou nedbalostí a častým nepochopením dramatické situace, z nichž vyvěrají četné významové posuny a stylistická pochybení.
Překlad postrádá i kvalifikovanou redakci a v této podobě mimo jiné podstatně ztěžuje interpretaci dotčených her. Totéž platí pro překlad hry Eduarda Pavlovského Maska (vydal Transteatral, o. s., v Praze v roce 2010).

Vydání románu Charlotte Brontëové Jana Eyrová a souboru Meč s fénixem a jiné povídky Roberta E. Howarda v edici Omega nakladatelství Dobrovský, s.r.o., z roku 2013,
pod nimiž je jako překladatel podepsán Petr Polák, plagují starší překlady.
V prvním případě se obětí plagiátu stal překlad Jarmily Fastrové pořízený v 50. letech, v druhém překlad Jana Kantůrka z 90. let. Z porovnání příslušných překladů vysvítá, že rozsáhlé pasáže jsou s několika redakčními zásahy prostě opsány. I ty části, které se na první pohled jeví přeloženy odlišně, většinou kopírují větnou strukturu staršího překladu a liší se spíše v lexikální rovině.