Pokud bych si dnes omylem pustil televizní zpravodajství, předem vím, že ani nebudu muset moc napínat lež čující čidla a uslyším propagandu. Alias poloviční pravdy. Ale poloviční pravda bývá velkou lží. Základní informace, ty pravdou jsou, ale interpretovat se samozřejmě dají v tisku i bedně jakkoli.
Ivo Fencl, spisovatel

Souvislosti

ALDOUS HUXLEY - JAK BUDE VYPADAT BUDOUCNOST

huxley knihy
Huxley v roce 1958 vyslovil zajímavou hypotézu, že budoucnost, které se velmi obává, bude spíše vypadat jako jeho Brave New World, než jako Orwellův 1984.

Myslí si, že budoucí diktátoři nebudou zakládat svůj systém na principu krutého trestání lidí, ale spíše na systematickém manipulování lidí – metodami biologického inženýrství, specifickou výchovou a výukou (Huxleyho hypnopaedia, neboli učení ve spánku, oficiálně zavedená v roce 214 po Fordovi) a pravidelným rozdáváním somy – směrem k žádoucímu chování.
Děsí se proto role moderních propagandistů, manipulátorů a vymývačů mozků.
Děsí se nikdy nekončícího rozptylování lidí prázdnou, mediální zábavou.
Ví, že uniformita, a my jsme ji zažili za totality, vylučuje svobodu jak národní tak individuální, a že horší než lež je zamlčování pravdy a arogantní manipulace s informacemi.
xxx
„Optimální populace,“ pravil Mustafa Mond, „je modelována podle vzoru ledovce – osm devítin pod vodou, jedna devítina nad ní.“
„A ti, co jsou pod vodou, jsou šťastni?“
„Šťastnější než ti, co jsou nad ní.“
„I přes to, že konají tak hroznou práci?“
„Hroznou? Jim se nezdá hrozná. Naopak, mají ji rádi.
Je lehká, je dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka sómy a hry a neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát?
Pravda,“ dodal, „mohli by žádat kratší pracovní dobu. A my bychom jim ji mohli přirozeně povolit. Technicky by bylo zcela jednoduché zkrátit pracovní dobu u nižších kast na tři až čtyři hodiny denně. Ale byli by pak šťastnější? Ne, nebyli. Před více než sto padesáti lety se takový pokus udělal.
Překrásný nový svět nebo konec civilizace? Světový Aldous Huxley o tom, co nás zničí. Touha po štěstí a rozkoši

skripec nejhorsi knihy roku

Anticenu Skřipec za nejhorší literární překlad roku dostali:
Martina Černá za překlady několika divadelních her argentinských dramatiků Rafaela Spregelburda a Eduarda Pavlovskyho a
Petr Polák za plagiát starších překladů klasických děl Charlotte Brontëové a Roberta E. Howarda.

Cenu Skřipec udělila Obec překladatelů v rámci veletrhu Svět knihy 2014. https://www.obecprekladatelu.cz

Český překlad Martiny Černé her Rafaela Spregelburda Nechutenství, Skromnost, Hloupost a Panika obsažený v cyklu Heptalogie Hieronyma Bosche, kde jsou zbylé tři hry přeloženy do slovenštiny (vydaly společně Drewo a srd, Občianske združenie Vlna a Transteatral, o. s., v Bratislavě a Praze v roce 2009),
je postižen překladatelčinou nepozorností k textu, zjevnou nedbalostí a častým nepochopením dramatické situace, z nichž vyvěrají četné významové posuny a stylistická pochybení.
Překlad postrádá i kvalifikovanou redakci a v této podobě mimo jiné podstatně ztěžuje interpretaci dotčených her. Totéž platí pro překlad hry Eduarda Pavlovského Maska (vydal Transteatral, o. s., v Praze v roce 2010).

Vydání románu Charlotte Brontëové Jana Eyrová a souboru Meč s fénixem a jiné povídky Roberta E. Howarda v edici Omega nakladatelství Dobrovský, s.r.o., z roku 2013,
pod nimiž je jako překladatel podepsán Petr Polák, plagují starší překlady.
V prvním případě se obětí plagiátu stal překlad Jarmily Fastrové pořízený v 50. letech, v druhém překlad Jana Kantůrka z 90. let. Z porovnání příslušných překladů vysvítá, že rozsáhlé pasáže jsou s několika redakčními zásahy prostě opsány. I ty části, které se na první pohled jeví přeloženy odlišně, většinou kopírují větnou strukturu staršího překladu a liší se spíše v lexikální rovině.