Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď... Ti nejskvělejší lidé jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci potřebují o sobě mluvit, aby sami ve svých očích vyrostli.
Ota Pavel

Zaujalo nás z kultury, vzdělávání, politiky

INKLUZE JE SKVĚLÁ, ALE JAK PRO KOHO. PRO SPOLEČNOST ALE SKVĚLÁ NENÍ

inkluze skola

Vezměme si například malého kluka, který je přesvědčen, že je velice inteligentní, tak jak ho to učí doma i ve škole, protože má právo být vždy pochválen i za to, co nedělá dobře nebo prostě na to nemá.
Představte si, že jednoho dne se před školou zúčastní nějaké diskuse s mnohem inteligentnějším žákem. V této diskusi prohraje a má pocit, že se zesměšnil a před ostatními se okamžitě snaží najít nějaké ospravedlnění.
Jakmile ale přijde ze školy domů, uvědomí si plně rozdíl a začne o sobě pochybovat. Čím větší rozdíl v debatě nastane, tím víc nenávisti v klukovi zůstane.

A to vše z jednoho důvodu. Nenaučil se vidět svět v jeho rozdílnosti a už vůbec nevnímá rozdilnost vlastní. Učili ho doma i v inkluzívní škole, že všichni jsme si rovni a všichni máme právo na úspěch. Nenaučil se k různorodosti světa přistupovat realisticky a sebekriticky.

Ne každý může být inženýr, ale hodně dětí může být dobrými řemeslníky a mít stejně naplněný život jako lidé s diplomem. Učíme děti aby byly stejné, učíme je o lidských právech, ale ne o povinnostech ve světě, který nemůže být pro všechny stejný, protože je nastavený pro ty nejlepší, pro ty nejsnaživější a nejpracovitější.

Kdo je líný nebo prostě na některé úkoly nemá a kdo jen čeká až pro něho společnost něco udělá může rychle padnout až na dno.

Při prvním skutečném střetu s realitou takoví lidé zkolabují. Občas jako děti, ale mnohem častěji jako dospělí.

P.S. Bavíme se dětech mentálně zaostalých, nikoliv o dětech tělesně postižených tak, aby mohly navštěvovat školní zařízení a zapojovat se do normální výuky.