Čtvrtek, Září 09, 2010

Poezie/Poezie současná
Nezbedárium Vladimíra Stibora
Narodil se v Benešově u Prahy jako druhý syn novináře a redaktora Štěpána Stibora, který nepodepsal, že souhlasí s okupací naší země. Autor se vyučil knihkupcem v Luhačovicích, vystudoval dálkové gymnázium v Pra...

Jan Těsnohlídek – Chodníky plný mrtvejch ptáků
Vítěz Ortenovy ceny 2010 Jan Těsnohlídek pochází z Krucemburku, městysu poblíž Žďáru nad Sázavou. Po gymná...
Humorné básničky Jiřího Oulíka konečně jako kniha
Humorné básničky Jiřího Oulíka jsem prvně četl někdy v půli 60. let v poloilegálním časopise Divoké víno....
Nejlepší české básně 2009 - nová ročenka Hostu
Nakladatelství Host vydává první antologii Nejlepší české básně 2009, kterou svým jménem zaštítil žijíc...
Jana Jirásková – Hygienické emoce
Pracuji v Městské knihovně v Chrudimi, kde vedu literární klub Psahlavci, který vydává měsíčník téhož jm...
Karla Krátká-Chudobová  –  Ahasver blues
Téměř celý život pracuje jako učitelka na základních a středních školách. Svými fejetony přispívá do Pr...
Čaj a Silný kafe jsou kupodivu časopisy
Když přijdete na návštěvu, jedna  z prvních otázek zní: "Dáte si čaj nebo kávu?" A vidíte, v Ji...
Ondřej Hník – příběhy téměř hrabalovské
Mám rád poezii, je to taková životní láska. Někdy bolí, někdy těší – tak jako žena. Mám rád děti, rá...
Moučka Petr  – Každoroční jarní překvapení
Jménem mě nazvali Petr Moučka. Narodil jsem se těsně po prvé půli minulého století. ež jsem se rozkoukal, ocit...
Jak Jiří  Žáček vstoupil do politiky aneb Panoptikum s.r.o.
Už dlouho o tom mluvil, básník, žongléř se slovy, milý společník Jirka Žáček, že jednoho dne se to stane. O...


Jen tak všelijak

Kýč roku 2010. Celé Česko čte dětem vydalo neuvěřitelný kalendář.
Celé Česko čte dětem chce učit děti esteticky vnímat svět nebo je naklonovat na kýč? To je...

Nejlepší knihy v mé hlavě

Petra Hilbert – Alenka v krajine zázrakov
Kde sa mám vrátiť ku knihám, ktoré najviac ovplyvnili mňa, určite by som do nich zaradila poéziu Anny...

Poezie dejchá a žije

Ondřej Hník – příběhy téměř hrabalovské
Mám rád poezii, je to taková životní láska. Někdy bolí, někdy těší – tak jako žena. Mám rád...

O čtenářství kolem dokola

Koho z Čechů čtou slovenští spisovatelé?
Při své nedávné návštěvě Slovenska jsem se na festivalu Prešov číta rád setkala s několika...

Autoři, názory, rozhovory

Záhadný Ludvík Souček a jeho sloní paměť
„Nedostanete mne! My zasvěcení jsme zbraněmi smrtelníků nezranitelní. Teď zmizím, ale až se...




kk260
albatros110mf125
argo125prah125

Souvislosti a názory z knih

Kdykoli slyším o týrání zvířat, vzmáhá se ve mě víra v nejnaivnější a nejsilnější podobu karmického zákona: totiž že všechny naše činy zrají a jednou budeme jíst jejich plody. Že každý upálený pes, každá zaživa pohřbená kočka se mění v divoký výtrysk bolesti, který si jednou neomylně najde toho, kdo ji způsobil. Ale na rovině trochu racionálnější věřím, že společnost, která toleruje krutost ke zvířatům, si pod sebou podřezává větev, protože tím mlčky ukazuje, co si smí dovolit člověk k člověku. Vivisekce i mučení lidí jdou ze stejných psychických zdrojů a přinesou i stejně strašné výsledky.
Daniela Fischerová, spisovatelka
databaze_autoru

posledni_komentare