Nápady z pozůstalosti geniálního Leonarda da Vinciho
Kategorie: Osobnosti a knihy Autor: redakce
Leonardo da Vinci (1452–1519), jeden z nejslavnějších malířů italské renesance, zanechal po sobě kolem sedmi tisíc listů literárních projevů na nejrůznější témata, psaných „zrcadlovým písmem“ (střízlivá historie je velice skeptická k názoru, že to byly šifry; „zrcátkové“ písmo se dá snadno číst a Leonardo jako levák prostě psal obráceně).
Literární žánry Leonardových próz jsou v té době běžné a mají i staletou tradici: aforismus a bajka patřily k rozšířeným literárním formám už za starověku. Starou tradici mají i bestiáře a proroctví. Bestiáře, ať už fantastických nebo skutečně existujících zvířat, patřily k oblíbeným druhům středověké slovesnosti, hádanky byly oblíbenou zábavou tehdejší vyšší intelektuální společnosti.
Jaroslav Pokorný v doslovu knihy Nápady
Kniha Nápady je výbor z literání pozůstalosti slavné osobnosti italské renesance. Najdeme zde aforismy, hádanky, bajky, žerty, příběhy a fantastické povídky. To vše svědčí o velikosti ducha da Vinciho a jeho neustále touze hledat, obejvovat, nacházet souvislosti.
Ukázky z knihy:
Aforismy:
Chválíš-li něco, čemu dobře nerozumíš, je to chyba, ale horší je, když to haníš.
Co je to spánek, spáči? Spánek se podobá smrti; proč tedy nekonáš takové dílo, abys i po smrti žil dál, když už se za života podobáš ve spánku smutným nebožtíkům?
Tak jako jíst bez chuti škodí zdraví, tak studovat bez touhy kazí paměť a ta neudrží, co přijme.
Domníval jsem se, že se učím žít, a zatím se učím umírat.
Hádanky:
Na zemi spatříme tvory, kteří budou stále mezi sebou bojovat, a obě strany si navzájem způsobí velké škody a často i smrt. Jejich zloba bude bez hranic. Svými strašnými pařáty vyvrátí valnou část stromů z rozlehlých lesů světa, jedinou jejich touhou bude přinášet nenasytně všemu živému smrt a zármutek, trápení, strach a zahánět je na útěk. Z nezměrné pýchy se budou chtít povznést až k nebesům, ale přílišná váha jejich údů je podrží při zemi. Na zemi nebo pod zemí i ve vodě nezůstane nic, co by nebylo pronásledováno, odstraněno nebo pokaženo a z jedné krajiny přesouváno do druhé; a jejich tělo se stane hrobem všech živých těl, která připravili o život.
Ó světe, jak to, že se neotevřeš a nezřítíš do hlubokých trhlin svých ohromných propastí a jeskyň? Neukazuj déle nebesům zrůdu tak krutou a bezcitnou!
Odpověď na hádanku je člověk.
Bestiář
Hněv
Protože se chce pomstít všem včelám, které ho bodají, nepomstí se vlastně žádné; a tak se jeho hněv změní ve vztek, medvěd si lehne na zem, ohání se rukama nohama, ale marně se včelám brání.
Stehlík
Stehlík dává jedovaté byliny svým potomkům uvězněným v kleci. Raději smrt než ztratit svobodu.
Bajky
Papír a inkoust
Papír si naříkal, že je celý začerněný od inkoustu; ale inkoust mu vysvětlil, že nebýt slov tou černí zaznamenaných, dávno by ho už někdo zničil.
Kámen
Pěkný velký kámen, vodou nedávno odhalený, ležel na vyvýšenině u půvabného lesíka nad kamenitou cestou ve společnosti trávy, vyzdobené různými květy nejrozmanitějších barev, a viděl spoustu kamenů na cestě pod ním ležící. Zatoužil skutálet se dolů a sám k sobě pravil: „Co já dělám tady s tou trávou? Chci pobývat ve společnosti svých bratří!“ Spustil se dolů a zakončil svůj vrtkavý běh mezi vytouženými druhy. Zanedlouho ho začala sužovat kola vozů, podkovaná kopyta koní a poutníci: jeden ho obrátí, druhý po něm šlape, občas se z něho kousek odlomí, jindy je pokryt blátem a trusem zvířat a marně se dívá zpět na místo, odkud přišel, na místo samotářského a klidného míru.
A tak to dopadne s každým, kdo ze samotářského a rozjímavého života odejde do města mezi lidi a jejich nesčetné svízele.
Žerty a příběhy
Kněz a malíř
Kněz chodil na Bílou sobotu po své farnosti, a jak je obyčejem, vykrápěl domy svěcenou vodou. Došel do domu malíře a svěcenou vodou pokropil i několik jeho obrazů. Malíř se otočil a dopáleně se zeptal, proč kropí jeho malby. Kněz odtušil, že takový je zvyk, že je to jeho povinnost, že je to prospěšné a že kdo dobro činí, dobro může očekávat, neboť jak slíbil Bůh, za každé dobro vykonané na zemi dostaneme shůry stonásobnou odměnu. Malíř počkal, až páter vyjde z domu, postavil se v patře k oknu, vychrstl na něho vědro vody a řekl:
Tady máš stonásobnou odměnu shůry za to dobro, které jsi vykonal, když jsi mi svou svěcenou vodou zničil polovinu obrazů.