Francis Veber: Ať to zůstane mezi námi
Svižně napsané vzpomínky francouzského režiséra, herce, dramatika a scenáristy Francise Vebera na zlatou éru francouzské kinematografie a známé osobnosti, s nimiž se potkal.
Vydalo XYZ, 2012

Francis Veber začínal jako novinář, v šedesátých letech se etabloval jako filmový scenárista, později i jako režisér. Debutoval v roce 1976 komedií Hračka v hlavní roli s Pierrem Richardem, se kterým pak natočil další úspěšné filmy jako Kopyto, Otec a otec nebo Uprchlíci. Spolupracoval i s Jeanem Paulem Belmondem, například při natáčení Muže z Acapulka, kde byl Veber autorem námětu, nebo Gerardem Depardieum. Jeho nejúspěšnějším filmem je Blbec k večeři, který byl v šesti kategoriích nominován na Césara.  

Francis Veber vzpomíná i na své zkušenosti s prací v Hollywoodu, kde narazil na takové osobnosti jako Eddie Murphy nebo Warren Beatty, ale jeho zkušenosti s nimi nebyly vždycky jen dobré. Nesníží se ale nikdy na úroveň laciných klepů, jeho vzpomínky jsou smířené a laskavé. S láskou vzpomíná především na své francouzské přátele, kteří ho už opustili   

Jiří Žák: Schůzky nad Seinou
Mé schůzky začaly jednoho promrzlého únorového rána, kdy jsem zazvonil u dveří malého bytu na Montmartru, na jehož zvonku byly pouze iniciály JM. Přišel mi otevřít pohádkový dědeček s dlouhými bílými vlasy a vousy. Byl oblečený v černém, usmíval se a otevřel mi doslova i obrazně dveře k velkému dobrodružství. Jmenoval se Jean Marais…"
Vydal XYZ, 2009

Francouzský film je ve většině případů mimořádný zážitek. Nyní si můžete přečíst, co herecké  legendy jako Jean Marais, Robert Hossein, Marlene JObert, Pierre Richard, Annie Girardot a další zajímaví umělci vyprávějí o své práci. To objevíte na stránkách poutavé knihy Jiřího Žáka. Jak to vše začalo, o které napsal autor:
„V letech 1998–2006 jsem měl možnost a velké štěstí setkávat se s největšími současnými francouzskými herci, režiséry, dramatiky i spisovateli,“ říká autor. „Vídal jsem se s nimi v divadlech, kavárnách, parcích, pařížských ulicích i v jejich bytech, někdy skutečně nad Seinou, jindy o kus dál…

Robert Bresson: Poznámky o kinematografu
Přeloženo z francouzského originálu Notes sur le cinématographe, vydaného nakladatelstvím Gallimard, Paříž 1995. Doplněno filmografií a poznámkami.
Vydal, Dauphin, Praha 1998

Knihu chrakterizuje překladatel jako něco mezi deníkem, poznámkovým sešitem a filmovou učebnicí, ale nejvíce je podobna eseji či svébytnému druhu poezie. V krátkých ale výstižných anotacích a sentencích zde Bresson podává základní rysy své režijní metody, svého filmového jazyka. Kniha je členěna do 2 větších kapitol, které každá shrnují poznámky z určitého období (I. 1950-1958 a II. 1960-1974). Obsáhlejší první kapitola je dále strukturovaná na jednotlivá témata se vztahem k filmu a k jeho tvorbě (O pohledech, O pravdě a lži, O automatismu, O hudbě, Zrak a sluch, Gesta a slova ad.) Autorovy osobité postřehy a úvahy nejsou návodem, mnohé z nich vlastně jen otevírají téma či námět k dalšímu zamyšlení. Největšího porozumění knize ale lze dosáhnout až po shlédnutí Bressonových snímků, které mnohdy věrně odrážejí jeho zde publikované úvahy.