Básník Karel Kryl měl být prezidentem místo Havla
Kategorie: Poezie v hudbě Autor: Mik Herman
Kryla znal za bolševika každý, zatímco Havla jen hrstka vyvolených. Když po roce 1989 zpíval v Česku Bratříčku, zavírej vrátka, zpívali s ním v hledišti všichni. Byl nesmírně populární a tak se ho báli především ti, kteří se drápali k moci. Obávali se ho pro jeho přímost a nevlezdoprdelismus. Politika je prý diplomacie a není zde místo pro zásadovost. Možná proto, když Havel havloval na hradě, měl asi 400 poradců, z toho 200 bývalých příslušníku Stb. Kryl mezi nima nikdy nebyl. A při tom byl nesmírně sečtělý, jazyků znalý a inteligentní člověk, určitě víc jak Havel, jehož pseudointelektuální hry prý miluje většina národa, a proto většina čte Blesk. Havel ho viděl snad jen jednou a chtěl po něm, aby zpíval... když ale začal ve svých písničkách kritizovat dění ve vládě a v politice, odkopli ho. Nepotřeboval ho ani Havel, který kdysi nervózně přešlapoval u telefonu, jen aby si s ním mohl potykat, jak o tom vyprávěl Magor.
Je docela možné, že kdyby se tehdy v roce 1989 skutečně udála revoluce a ne jen divadelní fraška, mohl být Kryl prezidentem. Lidé by ho zvolili spíš, jak loutku Havla, který své názory měnil, jak to zrovna foukalo z Bílého domu. Kryl na prezidentování měl a byl by víc než slušným člověkem ve správný čas na správným místě. Kdyby se tak stalo, lidé by mnohem dříve pochopili, jaký neuvěřitelný podvod se na ně chystá. Jenže všechno bylo jinak...
Karel Kryl (12. 4. 1944 – 3. 3. 1994) nakonec nečekaně umírá na infarkt, přepracovaný a nesmírně zklamaný ze všeho rozkrádání, které už v 90tých letech v Česku viděl. Smutná předzvěst toho, co teprve přišlo.
Za svůj život byl u všech důležitých událostí v Československu. Zpíval v roce 1968, zpíval v emigraci v Mnichově, kde pracoval v rádiu Svobodná Evropa a lidé tajně poslouchali i jeho skvělé eseje. Zpíval i tenkrát na balkónu Václaváku, když mu tam na poslední chvíli podstrčili Gotta. Jeho písničky zlidověly a budou v nás další stovky let. Nevyprávějí totiž prázdné fráze o komunistické porobě, ale hovoří k lidem o nich samotných, o jejich chování a jejich morálce, o jejich slabostech i víře v lepší společnost. Jeho slova jsou nadčasová a mají stále nesmírnou sílu i když mu nikdo nestaví pomníky, knihovny a nepějí o něm titulky bulvárních novin. Žije totiž v lidech, a to je mnohem víc.
| Bratříčku, zavírej vrátka Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých železných maringotkách. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách. Ref: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka? Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme. Nauč se písničku, není tak složitá, opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme. Ref: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka! Bílá hora Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan. Děkuji Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest, Děkuji, děkuji za slabost, Pro touhu, pro touhu po kráse Děkuji, děkuji za žízeň, Idyla Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky, Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči, |
Opisy Jak léta jdou a hroby přibývají, počítám vrásky, vryté do pleti, koleje běží, běží za tramvají jak dálka - sladkohořké prokletí. Má paměť - šedý věšák na vzpomínky, zítřek i dnešek změní na kdysi, k Maxovi zajdu, místo do Demínky, přečíst si dopisy, dopisy, dopisy. Na stole kroužky po přelitých číškách, pelyněk s vínem, leskle lepkavý, a trapné básně v pramizerných knížkách, řídké jak bahno ze dna Vltavy. Zahrady oblékly se do šeříků, na bledém nebi temné obrysy, zčernala věž i růže na keříku, zůstaly dopisy, dopisy, dopisy. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky, kamínky týdnů v broži s jaspisy, a čas, ten pianista jednoruký, počítá dopisy, dopisy, dopisy. Smích jako náplast na strhané rysy a trocha citu, aspoň ke vzteku, no zbývá, nežli čekat na dopisy, není-li doteků, není-li doteků, není-li doteků, doteků, doteků, není-li doteků, není-li doteků? Demokracie Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou Jeřabiny Pod tmavočervenými jeřabinami Na břehu řeky roste tráva ostřice, Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem, Jidáš Noc jako sluj, vteřin šest do svítání, Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání, R: Jidáši, k čemu výčitky svědomí, Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti, R: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem, |