První Sebrané spisy Františka Listopada

Kategorie: Poezie současná Aktualizováno: 18. 12. 2012 Autor: Dauphin

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (nar. 26. 11. 1921)
sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.
Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Sebrané spisy Františka Listopada I. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz

Smrt Čechy hudba Ve starém zápisníku jsem nalezl slova v tomto pořadí Smrt Čechy hudba podzim hřích ve dveřích leží Nerozuměl jsem Potřeboval bych se s někým poradit ale kde jsou vyhublí chrti z básní a války uhnětení smyčcové kvarteto poslední noví přátelé Nechme toho Malé tanečnice Bylo to takový něžný, cos říkal a proto jsem se s tebou vyspala, žačka žákyně Jacquesa Dalcroze. Zavřeli jsme se v taneční škole a spali na žíněnce, na trávě, kterou jsme si vymyslili. Tiresias však nebyl slepý a Bůh mě vyslyšel, hrách slz přesypal na misce duše, dal přežít všechny ztráty a zacelit rány mrtvých děvčátek

Prach zachovává předměty Vidím prach jak víří za starým Chryslerem tenkrát nebyl starý a dnes prach voní letní silnicí         jež přestala existovat léto se létu list listu nepodobá i když léto ještě padá do osení list do úvozu já do propusti Omyl píši o něčem jiném nůžky stříhají nehty jež rostou         až do smrti i po smrti postel je vlast a smrt lampa Aladina Berga a přece ten letní prach za starým Chryslerem PN 586 mezi Senohraby a Benešovem u Kolína         přes Český Brod za Červeným Kostelcem dnes poprvé voní ale kdo umí vyčíslit vůni padesátiletou