J. M. Masson, spisovatel, vědec a především milovník a ochránce zvířat, je znám svými knihami, ve kterých čtenářům na celém světě ukázal, že živočichové jsou schopni cítit a prožívat právě tak jako my lidé. V této knížce, určené mladším čtenářům, autor vypráví pravdivé příběhy, které ukazují citový život našich zvířecích kamarádů ...

O čem píše autor knihy ..
 líčí neobyčejná přátelství psa se lvem, koněm či králíčkem, vypráví o zvláštním kamarádství medvěda grizzlyho a kotěte, o slonici, která pomohla nosorožčímu mláděti, nebo o gorile, jež zachránila chlapce. Dočtěte se o papouškovi, který se omlouval a myslel to vážně, pochopíte, že i sokolovi se může stýskat, když ztratí své nejbližší, a konečně třeba poznáte, jak se spřátelit s mouchou.

Umíte si zodpověd například takové otázky:
Jací jsou zvířecí rodičové?
Proč jsou vlci dobrými otci a psi ne?
Myslíte, že zvířata mohou být šťastná a že jsou pro ně láska, něha a soucit stejně důležité jako pro nás lidi?
Že bývají smutná, mají strach nebo se cítí osamělá?

O tom všem píše Jeffrey Moussaieff Masson,(autor knihy Psi v lásce nikdy nelžou a knihy Když sloni pláčou) ve své knize příběhů o citovém životě psů, slonů, opic, medvědů, ptáků i much. Všechny příběhy, některé dobrodružné, jiné dojemné nebo veselé, se skutečně staly.

Přečtěte si pár názorů autora ...

... Většině z vás, mých čtenářů, patrně nikdy nedělalo potíže přijmout za svou myšlenku, že zvířata mají city - ba i silné city, jaké máme my lidé. Zažíváme smutek. Cítíme se osamělí. Jindy jsme spokojení nebo i šťastní. Jsem přesvědčen - možná stejně jako vy -, že tytéž city dokáží prožívat také zvířata.

... Mnozí z vás navázali přátelství se zvířaty, která chováte doma: se psy, kočkami, ptáky, snad i s jinými zvířaty, třeba s králíky, koňmi, křečky nebo pískomily. A ti z vás, kdo žijete na venkově, jste se třeba zase naučili rozumět kravám, kozám nebo ovcím. Byli jste svědky toho, jak i tato zvířata dávala najevo něhu, strach či smutek. Kdo z vás žil se zvířetem v jednom domě nebo bytě, ten ví, že když člověk zavolá na psa, pes k němu přijde. A kočka, i když se třeba přijít neuráčí, se na vás aspoň podívá, aby vám dala najevo, že vás slyšela"

... Dospěl jsem k závěru, že zvířata prožívají mnohé z citů, které známe my lidé. Milují svém děti. Navazují přátelství a cítí blízkost a spřízněnost s jinými zvířaty. Stýská se jim po rodičích, družkách nebo druzích, bývají smutná a rozteskněná. Dokážou prožívat soucit, a to dokonce i k příslušníkům jiného živočišného druhu, a někdy jim ochotně pomáhají, ačkoli tím ohrozí vlastní bezpečí. Pociťují lásku i radost, hrůzu i strach. Je těžké si představit citový svět pavouka, hada nebo mravence, ale i oni mají své city, i když nejspíš velmi odlišné od čehokoli, co prožíváme my

... Vždycky jsem se pídil po příbězích o projevech citů u zvířat. A čas od času mi i píší nebo volají různí lidé a líčí mi své zážitky. Takže tyhle příběhy jsou zcela pravdivé, z první ruky, protože pocházejí od lidí, kteří je zažili na vlastní oči. Mnohé z nich jsem převyprávěl ve svých dvou předchozích knihách Když sloni pláčou a Psi v lásce nikdy nelžou. Udělalo mi velkou radost, že jsem následující příběhy mohl shromáždit do této knihy, a doufám, že ony zase udělají velkou radost vám."

Když se zvířata kamarádí
Jeffrey Moussaieff Masson

vydalo nakladatelství Rybka Publisher, 1999, přeložil Richard Podaný