Kouzelné křeslo je světem skřítků, čarodějnic a kouzelníků
Kategorie: Beletrie pro děti Autor: redakce
Pohádková fantasy Kouzlené křeslo od Enid Blytonové, legendární autorky knih pro děti. Kniha pro nejmenší čtenáře vypráví o kouzelném křesle, které dokáže plnit každé přání a především létat do říše pohádek.
O čem je knížka pro děti?
Jednoho dne se Monička s Petrem vypraví do starožitnictví koupit mamince dárek a náhodou tak objeví kouzelné křeslo. Spolu s Šotkem, kterého vysvobodí ze spárů zlého obra na zámku, prožijí mnoho neobyčejných výprav plných dobrodružství, kouzel i legrace. Navštíví třeba trpaslíky chamtivce a muchomůrkovou vesničku, vyzrají na zlého čaroděje Ho-Ho, který se usídlil v Šotkově rodném kraji, a také se podívají do Říše snů či na oslavu u kouzelníka Čaromila!
Atmosféru epizod dotváří řada půvabných a originálních postav a také okouzlující ilustrace populární Markéty Vydrové.
Kouzelné křeslo | Enid Blyton | Ilustrace Markéta Vydrová | Přeložila Radka Kolebáčová | Mladá fronta, 2011
Kratičký rozhovor s ilustrátorkou Markétou Vydrovou
Které postavičky z knížky jste si oblíbila až tak, že byste je ráda měla v domě?
Hmm, no, to jsou v tomto případě dvě různé věci - "oblíbit si" a "chtít mít doma"...Pokud jde o oblíbenost, tak u mě obecně vždy při kreslení a malování vedou postavy něčím vyjímečné, výrazného charakteru, takové, které Vám chytí ruku i mysl a nepustí, dokud z Vás nevyždímají všechnu fantazii. No a v této knize tím pádem vedou postavy čarodějů a kouzelných dam, z nichž velká část jsou tak trochu padouši, nebo skoro...:-) nicméně najdou se i lidumilné týpky. Tyhle postavy mám v oblibě, protože můj smysl pro neskutečno a záliba v podivnostech na nich může bujet jako pralesní vegetace. Navíc mě láká, že jim to můžu tak trochu "nandat" i je mným zironizováním. Čím podivnější postava, tím lépe! Takže takový Čaroděj Ho - Ho, Čarodějnice Kirí - Kirí, Čaroděj Třesk, Skřet či Trpaslíci chamtivci (všechno zlouni), jsou materál k zulíbání. Patří určitě mezi mé výtvarné favority, ale domů bych je ani moc nechtěla. Ale určitě bych pozvala jednoho z hlavních hrdinů - skříka Šotka (i s jeho maminkou), který je prima a ač sám celkem nenápadný, nápady má nápadné! No a taky bych brala to křeslo a skřítka Součka, který je hrozně šikovný...:-)
A máte vůbec doma nějaké skřítky?
No tak to jste se s otázkou přesně trefil....tady se to pochopitelně skřítky jen hemží...štěstí, že nejsou vidět, měli bychom skrz ně neprokouknutelný byt. Hodně schovávají, nebo přemisťují věci na nepatřičná místa, kladou do cesty překážky a vycucácají dětem z hlavy učení. (Jo a kradou mi pastelky a barvy) Ale když jsem byla malá, doopravdy jsem měla skřítka. Hodně cestoval a měl hromady cestovních zážitků, které jsem mu slíbila jednou všechny zapsat a namalovat až vyrostu. Už mám 170 cm, takže první část už jsem splnila - sepsala jsem o něm knížku...a druhá část mě čeká, protože ji ještě musím namalovat...abych svému skřítkovi splnila ten slib. Myslím totiž , že do výšky už neporostu, tak to musím stihnout, než se zase začnu zmenšovat:-)
Ukázka z knihy: Čaroděj Ho-Ho
Jednoho dne se Monička s Petrem rozběhli do zahrady, aby se podívali, jak se jejich malému kamarádovi v besídce na hraní vede. Šotek byl právě začtený do nějakého dopisu a hlasitě u toho brblal.
„Copak se děje, Šotku?“ zvolaly obě děti překvapeně.
„Dostal jsem psaní od svého bratrance Goba,“ svěřil se Šotek. „Gobo píše, že naše vesnice zažívá těžké časy, protože se v ní usadil čaroděj, kterému nikdo neřekne jinak než Ho-Ho. Budí hrůzu na první pohled. Věčně se potlouká po okolí a pořád opakuje: ,Ho, ho!‘. Chytá malé skřítky a nutí je, aby mu pomáhali s kouzlením, a každého, kdo se mu postaví na odpor, začaruje. Jsem z toho opravdu nešťastný.“
„Ach, Šotku, je nám to tak líto!“ vyhrkly obě děti současně. „Nemůžeme ti nějak pomoci?“
„Obávám se, že nemůžete,“ odpověděl Šotek posmutněle. „Ale moc rád bych se do naší vesnice zaletěl na křesle podívat, až mu příště zase narostou křídla. Tedy pokud byste s tím souhlasili.“
„To se ví!“ přisvědčily děti. Vzápětí Monička nadšeně vykřikla a ukázala na kouzelné křeslo. „Podívejte! Rostou mu křídla! To je nádhera! Určitě slyšelo, o čem jsme si povídali.“
„Poletíme všichni tři,“ rozhodl Petr. Pomyšlení na další dobrodružství ho naplnilo vzrušením.
„Ne, ne,“ namítl Šotek. „Bude lepší, když poletím sám. Ten čaroděj je pěkný ohava. Mohl by vás polapit, protože jste chytré děti, a to bych nepřežil!“
„Na tom nezáleží!“ řekl Petr. „Letíme s tebou!“
A hned s Moničkou zamířili ke křeslu a pěkně se do něho zabořili. Šotek je následoval a uvelebil se mezi nimi. „Jste opravdu moc hodné děti!“ prohlásil šťastně...