Krátké zprávy - Krátké zprávy

V Japonsku vyšla knížka Daisy Mrázkové: Neplač Muchomůrko, (malá knížka o velkých věcech)
I když je to první kniha Daisy Mrázkové (1965), jedna se o jednu ze základních knížek pro děti o poznávání v poetickém textu autorky, která by měla být pro děti povinná v tom nejlepším slova smyslu.

Díky skvělé překladatelce paní Akiko Sekizawa mají nyní příležitost i japonské děti.
Gratulujeme k dobrému vkusu a přejme mnoho štěstí.

Vydalo nakladatelstvi Riron-sha.
Japanese text by Akiko Sekizawa
Japanese edition copyright 2010
by Riron-sha Co.,Ltd

Více o japonské překladatelce Akiko Sekizawa

Ukázky z knihy:

Pěnice, Která Má Ostrov

Vzduch byl voňavý, slunce pálilo, les vedl své nekonečné řeči a potůček se hrnul čiperně jako vždycky. Voda v něm byla stříbrná a kamínky zlaté a Kateřina seděla na kamenu a máčela si ruce.
Malá šedá pěnice si sedla na vrcholek staré jedle a začala horlivě procvičovat své průzračné trylkování. Uměla to skvěle. Jak by ne! Byla to pěnice Černohlávek, nejlepší ze všech pěnic.
Kateřina poslouchala a pak se k ní obrátila:
- Jak to, že pořád tak krásně zpíváš?
- Ach, řekla pěnice, - zpívám, protože mě to baví.
- Ano, to chápu, řekla holčička.
- Za druhé, zpívám, protože je tu tak hezky.
- A kdyby tu nebylo tak hezky, tak bys nezpívala?
- Ne.
- A co bys dělala?
- Odletěla bych jinam.
- A co kdyby nikde nebylo hezky?
- Tak bych umřela.
- Copak umřít je tak jednoduché?
- Velice jednoduché, pravila pěnice.
Kateřina zatím uplácala v potoce ostrůvek z kamení a písku a nasázela na něm trochu kapradí.
- A za třetí? zeptala se.
- Za třetí zpívám pro lidi.
Kateřina udělala na ostrůvku domeček z plochých kaménků.
- A já jsem tě prve slyšela, řekla.
- Však to taky byla písnička pro tebe!
- Jenom pro mne?
- Jenom pro tebe.
- Pro nikoho jiného?
- Pro nikoho jiného.
A tu udělal Kateřina ještě ohrádku ze zelených kamenů a pak spokojeně vstala a osušila si ruce do zástěrky a řekla, víš co, pěničko, já ti tenhle ostrov DÁM!
- Ale to jsem ráda, řekla pěnice. - Skutečně, velice mě to těší. Ještě nikdy jsem neměla svůj ostrov. Je sice trochu malý na bydlení, ale mohu kolem něj lítat a mohu se na něj dívat a… myslím, že mohu o něm zpívat!
A znovu nasadila tón a přezpívala několik řádek a její zpěv byl ještě o trochu šťastnější než prve, protože ona sama byla také o trochu šťastnější než prve. Nebyla to už obyčejná pěnice, ale Pěnice, Která Má Ostrov.