Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Březina Otokar

brezina otokar

Otokar Březina (*13.9. 1868, Počátky – †25.3. 1929, Jaroměřice nad Rokytnou)
vlastním jménem Václav Jebavý

básník a spisovatel

Celé Březinovo dílo prostupuje základní zákonitost: každé vzepětí, opojení či radost je vzápětí vystřídáno depresí, únavou a smutkem. Tyto dva póly, mezi nimiž Březinův básnický svět osciluje, ovládají nejen myšlenkovou vrstvu jeho poezie, ale ovlivňují i tvar jeho veršů – v básnických vizích, v nichž je vyostřen konflikt mezi snem a skutečností.
Březinova básnická tvorba, stojí často na pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního symbolismu.

Roku 1928 získal Státní cenu za literaturu.

Dílo:
Román Eduarda Brunnera (1891) nepublikován
Tajemné dálky (1895)
Svítání na západě (1896)
Větry od pólů (1897)
Stavitelé chrámu (1899)
Ruce (1901)
Hudba pramenů (1903)
Skryté dějiny – kniha esejů vyšla poprvé v úplnosti 1970
Hudba pramenů a jiné eseje (1989), (1996).
Korespondence I (1884-1908)
Korespondence II (1909-1929) (2004)

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Březina Otokar

Komentáře  

# Květa 2016-09-11
Stefan Zweig v známé eseji Otokar Březina stupňoval podobný motiv přirovnáním české poezie k mrtvole a českého jazyka k vězení: „Na cizích listech, jako mrtvola, leží před námi verše, nijaká domněnka nemůže jim vdechnouti život. Mrtvo jest pro nás dílo někoho, jenž žije za naší doby, v naší blízkosti – tři hodiny cesty. Tragické vězení řeči!“ (cit. překl. in Přehled 7, 1908/1909, č. 39, s. 679).
Citovat