Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

maly princ exupery

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti z několika prvních ročníků základních škol. Není to klasická pohádka, ač se tak tváří. A pravý poklad v něm lze najít až ve chvíli, kdy děti začínají hlouběji hloubat nad okolním světem. Opravdu si netroufám říci, jestli je to v deseti či patnácti letech…

Kdo by neznal Malého prince! Přiznám se, že jako dítě mě příliš nezaujal, jaksi jsem ho nechápala a v povinné četbě jsem si ho zařadila mezi knížky, které bylo třeba číst z čirého donucení.


Jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury je něčím, co by mělo být v knihovničce snad každého. Líbezně psaná knížka v sobě skrývá obrovský poklad, celou pokladnici lidských vlastností, dobrých i zlých a pokaždé vás přinutí se zamyslet. Nad smyslem příběhu o malém galaktickém cestovateli, nad svoji současnou situací i nad svojí vlastní minulostí. A je možné, že se k ní budete v průběhu života čas od času vracet. A náhle uvidíte v obchodníkovi podobného „závisláka“ jako v opilci, možná spatříte ve vztahu růže a Malého prince cosi podobného ze vztahu milostného…

Moudrá liška

Navždy mě ovlivnil například ten nesmrtelný výrok a výjev s liškou. Co je to ochočit? „Znamená to vytvořit pouta… Až si mě ochočíš, budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“„Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem…“

A liščino malé velké tajemství, které vyjevila Malému princi?

„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„…Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“

To je klasika, kterou tomuto jedinečnému dílu už nikdo nikdy neodpáře.

Úplný závěr – jak ho děti chápou?
Jako dítě jsem neměla šanci pochopit epizodu s hadem, kdoví, jak ji chápou dnešní děti.

„Ty jsi podivné zvíře,“ řekl mu konečně, „tenké jako prst…“
„Ale jsem mocnější než prst krále,“ řekl had.

Malý princ se usmál:

„No, příliš mocný nejsi…Nemáš ani nožky… Ani cestovat nemůžeš…“
„Mohu tě unést dál než loď,“ řekl had.

Stočil se okolo kotníku malého prince jako zlatý náramek.

„Koho se dotknu, vrátím ho zemi, ze které vyšel,“ řekl ještě.
„Ale ty jsi čistý a přicházíš z hvězdy…“
Malý princ neodpověděl.

„Je mi tě líto, když tě vidím tak slabého na této Zemi ze žuly. Mohu ti jednoho dne pomoci, bude-li se ti příliš stýskat po tvé planetě. Mohu…“

Nebo ano?

“Máš dobrý jed? Jsi si jist, že mě nenecháš dlouho trpět?“
Zastavil jsem se, srdce se mi sevřelo, ale stále jsem tomu nerozuměl…
…Proti malému princi se tam zvedal jeden z těch žlutých hadů, kteří vás v půlminutě sprovodí ze světa… „
„U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého. Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom. Byl tam písek, ani slyšet to nebylo…“


Pokud tápete a hledáte v Malém princi dodnes tu hlubokou moudrost mnoha rovin, sáhněte po takovém malém komentáři…

Malý princ v nás – novinka na knižním trhu
Na pultech knihkupectví se nedávno objevila miniaturní podoba Malého prince. Dá se říci, že je to varianta pro dospělé. Mathias Jung napsal malou publikaci s krásnou textilní záložkou Malý princ v nás. A jak je příjemná knížka navenek, tak je krásná i uvnitř. Co vám zůstalo v Malém princi skryto, to Mathias Jung odhalí. Nebo vás podnítí k přemýšlení společně s citáty z jiných psychologických děl, děl Antoine de Saint-Exupéryho a svým vlastním úsudkem.

Víte, že i v Malém princi můžete nalézt tato moudra?


„Zas jednou my lidé stavíme na místo čehosi pravého (touhy) cosi nepravého (chorobnou závislost). Pomocí pilulky se katapultujeme do spánku, vybuzujeme k vyšším výkonům, zlepšujeme si náladu. Saháme po surogátech, místo abychom získávali spánek, pracovní schopnosti a životní radost přímo ze života.“

„To, čemu říkáme „výchova“, znamená ve skutečnosti často jen vlečení dětí naším směrem a bránění jim v rozhledu, místo abychom je nechali projít nádherným obloukem jejich životního a slunečního cyklu.


Znovu projdete s Malým princem všemi planetami, kde jednotliví obyvatelé reprezentují lidské vlastnosti, tak přirozené a přesto tak pokřivující. Uvědomíte si hlubší souvislosti ve vztahu s liškou či růží. Nebo s hadem… Vřele doporučuji!

Malý princ | Antoine de Saint-Exupéry | přeložila Zdeňka Stavinohová, 1972 | Ilustroval Antoine de Saint-Exupéry |
Vydal Albatros, 2007, dotisk 12. vydani | 1. vydání v SNDK v roce 1959 ilustrovala Helena Zmatliková, 2. vydáni v roce 1966 Vladimirem Fukou, ostatni autor.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Antoine de Saint-Exupéry

Komentáře  

# Stáňa Zábrodská 2015-03-21
Nejlepší překlad Malého prince je od Zdenky Stavinohové, ostatní jsou buď nepovedené plagiáty nebo kvalitou tento její překlad nepřesahují. První vydání Malého prince u nás byla doprovázena jinými ilustracemi, ale správně synovec slavného letce poznamenal, že to je jako bychom nechali ilustrovat Povídání o pejskovi a kočičce někomu jinému než Čapkovi. Je nějaká elementární slušnost, která by se měla dodržovat. Ovšem u Ottova nakladatelství ji nehledejte.
Citovat
# Dysy 2013-05-28
Přijímej člověka, i když si není jistý ve vnitřních otázkách tak pevně, jako ty. Někdo má přesvědčení, že může dělat s čistým svědomím vše, ale ten "nejistý" cítí, že může jen něco, aby si uchoval své svědomí čisté. Ty, který cítíš, že můžeš dělat co se ti zamane, nepohlížej svrchu na toho, kdo si dovolí dělat méně, než ty. A ty, který děláš jen něco, nesuď toho, kdo dělá i to, co ty bys nikdy neudělal. Někdo soudí, že nějaký jeden den v kalendáři převyšuje v čemsi jiný den; někdo jiný soudí, že jeden den je jako ostatní; každý ať je veden svým upřimným přesvědčením ve své mysli. Ten kdo vyvyšuje nějaký den, nějaký úkon, či snad rituál jako významný, zachovává jej pro své vnitřní přesvědčení a svou vnitřní potřebu, z níž pramení vnitřní klid a uspokojení. Ten, kdo prožívá každý den stejně, neprovádí žádné úkony, a rituály, přesto může dospět svého vnitřního klidu. Proč opovrhuješ svým přítelem? A proč Ty soudíš svého přítele? Každý bude posuzován podle čistoty a pravdivosti svých skutků, nikoli dle jejich množství. Každý zodpovídá jen sám za sebe.
Nesuďme jeden druhého, ale raději se rozhodujme tak, abychom neházeli svému příteli pod nohy takové překážky, které sám v sobě nemůže přejít; kameny, o které klopýtá. Totiž nic není špinavé samo o sobě, nic není špatné samo o sobě. Jen tehdy, považuje-li to kdo za špinavé či za špatné, za cosi, co již v sobě nemůže přejít. Jestliže se Tvůj přítel rmoutí kvůli nějakému dnu, kvůli nějakým tvým prováděným činům, nebo pro to, že žádné očekávané činy neprovádíš, nenič ho tím a neotupuj jeho vytříbené svědomí. Usilujte o věci, které nás vzájemně budují, posilují a přispívají k pokoji a radosti. Přestaňme bortit společný soulad kvůli nějakému dnu, činu, nebo rituálu. Pravda, všechno smíme dělat. Vše, co považujeme za dobré, vše, co nám dovolí vlastní svědomí a co nám velí vnitřní potřeba. Ale to samé může být škodlivé a nebudující pro našeho přítele, pokud by to samé co my, dělal proti svému přesvědčení. Je dobré nedělat nic, o co klopýtá tvůj přítel. Odhodlání, které máš, měj v upřímné shodě se sebou. Jsi šťastný, neboť nemáš žádné provinění. Máš-li však pochybnosti v tom co dodržuješ, v tom co činíš a nebo co nečiníš, jsi již vinen, protože tak činíš nebo nečiníš ve lži, v rozporu se svým svědomím, tedy v rozporu se sebou. Naprosto vše, co není z osobní potřeby a co nevzchází z vnitřní odhodlanosti, je proviněním. Pokud jsi Ty silný ve svých činech, měl bys nést slabost svého přítele a nesnažit se líbit sám sobě.
Jestliže tedy nějaký skutek, nějaká činnost nebo rituál, nebo snad nějaký den přivádí mého přítele ke klopýtání, již vůbec nikdy nechci takové skutky vykonávat, ani vyvyšovat či snižovat nějaký den, abych svého přítele nepřiváděl ke klopýtání o své vnitřní hranice. Ano, je to vskutku tak. Všechny zdi, o které se máte zastavit, jsou v srdcích vašich přátel. A všechny zdi o které se rozbíjí Váš přítel, jsou ve Vašem srdci a svědomí. Všichni máme nějakou míru poznání. Jestliže si myslíš, že jsi získal poznání, znáš to právě tak, jak by jsi to měl znát? Poznání nadýmá, může vést k pýše, ale láska buduje.
Citovat
# Ludmila 2012-03-05
Když dáváš, nic neztrácíš; to co máš se tím naopak rozmnožuje.

Nezajímá mne, co ten člověk, kterého mi ukazuješ, ví; totéž ví i slovník; zajímá mne, jaký je.


Zklamání je cosi nízkého, neboť to, co sis v člověku zprvu zamiloval, nemůže být přece zničeno, je-li tu zároveň něco, co nemiluješ. Ty však z člověka, kterého máš rád nebo který má rád tebe, ihned děláš otroka, a když to břemeno otroctví odmítne, zavrhuješ ho.

Celá Tvá minulost není nic jiného než zrození dneška. Je prostě taková. Vezmi ji, jaká je, a nechtěj přeskupovat hory. Jsou jaké jsou.

Když člověk ponižuje, pak proto, že je sám nízký.

Žít znamená pozvolna se rodit. Bylo by příliš pohodlné, kdybychom hned dostávali úplně hotovou duši...

Člověk se plně projeví, až když měří své síly s překážkou.

Velikost se rodí především z cíle, který leží mimo člověka. Jakmile je člověk uzavřen do sebe, stává se chudým.

Je dobré vytvářet věci, aby sloužily lidem, bylo by však nestvůrné vytvářet lidi aby sloužili věcem.

Je třeba se snažit obohatit společenství, protože jen to zase obohacuje člověka.
Citovat