A+ A A-

Doba z druhé ruky. Jeden z pohledů na ruskou společnost od nositelky Nobelovy ceny Alexijevičové

doba z-druhé rukyDoba z druhé ruky není sice výjímečná kniha, nicméně je přínosná. I když její obsahový, a ne zcela objektivní pohled na ruskou společnost je místy až okatě viditelný, především proto, že je veden víc v emociální rovině než na úrovní faktů. Hlavním tématem  jejich knih, je „homo sovieticus“, člověk sovětský, který v této knize defiluje v částech věnované bývalému SSSR a dnešnímu Rusku.

Čtenáři autorka představuje rozmanité osudy a názory, z nichž se snaží vytvářet často nevyslovené závěry a souvislosti.
Text je výběrem desítek rozhovorů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon, ale najdeme zde mnoho výroků zaslechnutých na ulici, v rádiu či v televizi. Autorka tak skládá svůj pohled na různé události bývalého sovětského systému v rozpětí mnoha desítek let. Jsou zde i zklamání současná, které přináší kapitalistický způsob života a který zcela jinak deformoval myšlení miliónů lidí.

Autorka na jedné straně přináší zcela konkrétní názory lidí, ale brání se poukázat, že takové problémy jsou společné všem lidem na celém světě.
Jeden z mnoha pochybných závěrů je například v tom, že se lidé nedokáži zbavit naučených stereotypů z bývalého socialismu a neumí bez nich žít ani v dnešní době. Z toho je vidět, že autorka zůstává na ideologickém povrchu emočních názorů, neptá se po podstatě lidského chování. Není proto překvapením, že je vyděšena voláním mnoha mladých lidí po sociálních jistotách, které bývalý komunistický Sovětský svaz svým občanům nabízel, zatímco dnes (nejen) mladí lidé tápou v nejistotách, protože prý nejsou schopni se o sebe postarat. Podobnou frustraci v neobvykle velké míře ale nacházíme po celém světě. Ve Spojených Státech například vic jak 100 miliónů lidí používá potravinové lístky a nemá řádnou pracovní smlouvu a tudíž ani jistotu zabezpečeného života aniž by měli socialistickou zkušenost.

Kniha proto nepřínáší zcela objektivní pohled na ruskou společnost, jak se nám snaží namluvit české anotace jejich knih.
Sama autorka píše: „Je to rekonstrukce citů, nikoli událostí.“ Názory autorky jsou navíc velmi často ideologicky protirusky posouvány, což logicky souvisí s výběrem názorů, které ve svých knihách používá a které bezsporu rezonují i s jejím pohledem na svět.
Tento fakt byl pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč autorka dostala Nobelovou cenu za literaturu právě v roce 2015.
Každopádně kniha přináší cenné informace k diskusi o životu v novodobém Rusku i lidských emocích. A to se dá říct o všech jejích knihách.

V Česku se Alexijevičová představila knihami:
Modlitba za Černobyl (Doplněk, 2002)
Válka nemá ženskou tvář (Lidové nakladatelství, 1986)
Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka. (Pistorius & Olšanská, Příbram, 2015)

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Rusko Alexijevičová Světlana

Komentáře  

# Karla 2015-11-10
Nemohu říst, že by kniha ybla strašná. Ale za co dostala autorka Nobelovku? Politická objednávka. Smutné, jak se cena degraduje po Nobelově ceně míru čím dál víc i Nobelovka za literaturu je politickým objektem.
Citovat