Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Nonstop knihkupectví pana Penumbry, provokativní román Robina Sloana

Webdesigner Clay Jannon je na dlažbě. Krize mu vzala práci a on se ne a ne uchytit. Nakonec přijme místo v Nonstop knihkupectví pana Penumbry, které voní záhadami, tajemstvím a starými časy. Obchod nemá mnoho zákazníků. Zato má v zázemí podivnou místnost, která je zaplněna až do stropu knihami, jenž smí číst jen a pouze určití zákazníci, členové jakéhosi klubu.  V tomto knihkupectví pracují tři muži – záhadný pan Penumbra, majitel, jenž slouží ve dne, odpoledne na čtenáře čeká doktorand na Berkeley, student archeologie Oliver Grone, v noci pak již zmíněný Clay.

nonstop knihkupectvi


Ten den, kdy mě pan Penumbra přijal, se po mé zkoušce v lezení na žebřík postavil za pult, podíval se na mě zářivě modrýma očima a řekl:
„Toto zaměstnání má tři pravidla, všechna velmi přísná.
Nepřistupuj k nim lehkovážně. Zaměstnanci tohoto obchodu dodržují tato pravidla už skoro celé století a já nedopustím, aby se teď porušila. Zaprvé: musíš tady být vždy přesně od desíti večer do šesti do rána. Nesmíš přijít pozdě. Nesmíš odejít dříve. Zadruhé: nesmíš tyto svazky prolistovávat, číst nebo je jakkoliv jinak zkoumat. Jsou vyhrazeny pouze členům. To je všechno.“
Vím, na co myslíte, desítky nocí o samotě a nikdy ses tomu nesnažil přijít na kloub? Ne, nepokusil jsem se o to. Jsem si jistý, že pan penumbra tu někde má kameru. Kdybych do některé knihy jen kradmo nakoukl, přišel by na to a vyhodil by mě. Spousta mých kamarádů letěla z práce, ani nemrkli. Celé podniky, celé části země končí a zavírají. Nechci bydlet ve stanu. Já tuhle práci potřebuju.

Navíc je tu třetí pravidlo, které kompenzuje to druhé:
„Musíš vést pečlivé záznamy o všech transakcích. Čas. Vzhled zákazníka. Jeho rozpoložení. Jak o knihu požádal. Jak ji přijal. Jestli vypadá, že má nějaké zranění. jestli má za kloboukem snítku rozmarýny. A tak dále.“
Za normálních okolností by takový požadavek na zaměstnance asi zněl hodně děsivě. Ale za těchto okolností – půjčování prapodivných knih prapodivným učencům uprostřed noci – se to zdá být zcela přiměřené. (strana 26 – 27)

Je jasné, že nakonec se Clay do knih podívá, objeví nesrozumitelné texty, začne zjišťovat, kdo jsou podivní badatelé, co přicházejí pro tajemné knížky, kvůli kterým Clay šplhá po vysokých regálech, že bude chtít vědět, co je náplní bádání těchto lidí.
A tak zapojí všechny dostupné „moderní“ prostředky, aby rozluštil záhadu. Zjistí totiž, že jde o něco mnohem většího, než si uměl představit, že netradiční knihkupectví je zástěrkou čehosi opravdu velkého.

Robin Sloan vystavěl svůj příběh na krásném střetu starého s novým, aby ukázal, že je třeba v životě dodržovat kontinuitu, že ne vše staré je k zahození.
Jeho brilantní vypravěčský styl nás ponoří až po krk do děje.  Napínavý příběh z knihkupectví musí ocenit každý čtenář – v románu najdeme i spoustu tipů ke čtení, spoustu podnětů k přemýšlení. Autor je výtečný vypravěč, dokáže zcela upoutat čtenáře svým živoucím a citlivým textem.
Je jedinečné sledovat boj soudobých technologií s pohádkovým kouzlem starých knih. Na konci příběhu pak mnohý z nás zalituje, že podobné knihkupectví nemá poblíž, že není členem podobného společenství, které by hledalo po staletí poselství věčnosti, jež do šifer vložil jejich zakladatel. Inteligentní příběh zvoucí do světa fantazie vychází ve velmi kvalitním překladu Petry Jelínkové.

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry | Host 2013

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Sloan Robin

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit