A+ A A-

Mika Waltari a zázračný Josef

Dvawaltari_josef130.jpgcetiletá Kaarina Lauraeusová, mírně unuděná, a přece ve zlaté klícce své zajištěné existence spokojená dcerka z dobré helsinské rodiny, se jednoho jarního dne setká s nepříliš movitým studentem psychologie Josefem Huttunenem, a její život nabere nečekaný spád.

Díky svému novému známému totiž pozná, že na světě nejsou jen kavárny a jejich prostoduché osazenstvo, rychlé vozy a poslední výkřiky módy. Pozná, že žít se dá jinak, zajímavěji a lépe, a to i bez balíku peněz na rodinném kontě. Není proto divu, že k mladému muži, který jí svou bezelstností a upřímností otevřel nové obzory, brzy pocítí lásku - opravdový cit, jenž se zcela vymyká krátokodechým flirtům, odehrávajícím se vždy podle očekávatelného scénáře...

Jistě, zápletka jak vystřižená z červené knihovny. Ale v rukou skvělého vypravěče, jímž Mika Waltari bezesporu byl, se romantický příběh o nalezení štěstí stává čímsi víc než veselou poctou nenáročné literatuře. Waltari psal svoje dílko s laskavým pochopením pro pravidla žánru, pro duši své hrdinky i pro životní touhy, které jsou stejné dnes jako před sedmdesáti lety, kdy tato skromná, a přece půvabná novela poprvé vyšla.

waltari450.jpg
Zázračný Josef / Mika Waltari / vyd. Euromedia Group – Knižní klub, 2008, 1. vydání / přeložil Jan Petr Velkoborský

UKÁZKA Z KNIHY

Tehdy bylo jaro... Mohla bych samozřejmě přidat další obvyklé fráze. Mohla bych mluvit o hřejivých paprscích slunce, zelenající se trávě, voňavé prsti, o rozvíjejících se květech a tak dále a tak podobně. Avšak dle mého názoru se spisovatelé šeredně mýlí, když se domnívají, že tohle všechno patří k jaru. Neboť zavírají oči před skutečností, tápají jako slepci nereálným, pošetilým světem, který si sami vytvořili. Pro dnešního mladého člověka znamená jaro proměnlivé počasí, kdy se ráno musí dlouho rozmýšlet, zda si vzít pršiplášť nebo nový letní kabát, a má-li riskovat, že mu déšť zmaří nový klobouk. A pokud předčasně vymění teplé prádlo za tenké punčochy, bude mu celý den zima na nohy.
Na druhé straně je pravda, že když tak pěkně hřeje jarní slunce a vítr přináší z Kauppatori nejrůznější vůně - vůni masa, ryb, ovoce a čerstvých květin - mysl na chvíli ožije a člověk dostane chuť vytrhat si obočí nebo si koupit nové střevíce nebo udělat něco podobného. Nejspolehlivějším znamením jara pak je, že se přesuneme od Frazera do Kappeli a z Grandu do Kaivohuone, a pokud se chcete během dne potkat s někým známým, po několik příštích týdnů stačí zajít do Kappeli.

Mika Waltari (1908-1979),
Nejznámější finský spisovatel dvacátého století, vstoupil do literatury jako básník hlásící se k programu avantgardního sdružení "Nositelé ohně". Svůj první román, nazvaný Má velká iluze, vydal již ve dvaceti letech; jeho další tvorba pak jasně ukázala, že Waltari je spisovatelem mnohostranným, jenž dokáže stejně tak dobře psát o rodných Helsinkách, jako o pochmurném finském venkově a který svůj talent uplatní v natolik rozdílných žánrech, jako jsou velkolepé historické fresky, detektivní romány, psychologické prózy, pohádky, básně, cestopisy nebo nábožensky zaměřená pojednání.

Knižní klub dosud vydal trojici Waltariho detektivek Kdo zavraždil paní Skrofovou?, Omyl komisaře Palmua, Hvězdy to řeknou, knížky pohádek Čínská kočka, Bílý slon a novely Cizinec přichází a Dohra.
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Velkoborský Jan Petr Waltari Mika

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit